Právě dnes vycházejí remastery Tomb Raiderů 4, 5 a 6. Pokud ještě nehrajete a třeba čekáte, až doběhne instalace, tak si můžete přečíst naše dojmy z hraní.
Asi nemá smysl podrobně sepisovat to samé, co už bylo psané v recenzi u Remasterů I-III. Pokud jste hráli, tak víte. Pokud ne, tak jenom stručně: V remasterech je opět nová krásná grafika, zachována byla možnost přepínat mezi originálním a novým vzhledem. Stejně tak zůstala podpora gamepadu a možnost přepínání mezi originálním a moderním ovládáním. Cutscény jsou originální, ale trochu vylepšené. Veškerý dabing je původní. Samozřejmě zůstal i fotomód s velkým množstvím póz, obličejů, a i několika outfity. Oproti Remasterům 1-3 jsme přišli o podporu některých jazyků, mezi nimi bohužel i čeština.
A teď k těm novinkám :)
Vylepšený fotomód
Ve fotomódu můžete nově dělat i vlastní video sekvence. Pro ty z vás, kteří někdy tvořili vlastní level v editoru, se jedná víceméně o obdobu FlyBy kamer. Nastavíte si sekvenci kamer, rychlost, natočení jednotlivých kamer... a pak už je stisknete Play. Výsledek může vypadat třeba takto.
Nová podoba menu
Jistě víte, že v Tomb Raider 4 a 5 bylo vlastně menu 2x - jednou pod Escape (Lařin inventář), a podruhé pod P (Nastavení, Statistiky, ...). Nově je všechno v Lařině inventáři, kde přibyla položka Lařiných brýlí se vším, co bylo původně pod klávesou P. Také si všimněte počtu secretů v daném levelu vlevo dole, značně to usnadní jejich lov.
Ukládej! (ale dávej si pozor)
Rychlé ukládání je opět na klávese F5. Nově se ale neotevře menu s možností uložit, ale hra se rovnou automaticky uloží. Zobrazí se vám nápis nebo ikonka na obrazovce, že opravdu bylo uloženo. Nezdržujete se tedy otevíráním menu a vybíráním místa, kam uložit.
Ale pozor! Quicksave vždy ukládá na stejné místo. Je tedy lepší občas uložit i ručně, ať nepřijdete omylem o postup, když si dáte quicksave na špatném místě nebo těsně před smrtí.
Naše dojmy
constantine (Tomb Raider 4)
Za sebe sepíšu dojmy zejména na Tomb Raider 4, který jsem odehrál nejvíce. Hned první Wow pro mě bylo otevření menu. Ten font v úvodní flyby je celý ostrý! :D Velký nezvyk, zvlášť když jsem toto menu díky hraní amatérských levelů viděl nespočetněkrát.
Krom vylepšených textur a modelů hned v úvodu v Kambodže žasnu nad 3D podlahou, kde je vidět napadané listí. Brzy si všimnu, že opravdu i ve vzduchu poletují padající lístky. Vše je krásně nasvícené a prostě neskutečně krásné. V Egyptě se pak přidává popraskaná půda a spousta dalších malých detailů, které ale krásně dotvářejí jedinečnou atmosféru.
Hrobky v Egyptě mi přijdou dost tmavé, takže jsem musel používat světlice víc, než jsem zvyklý. Ale starý dobrý trik se svícením pomocí střelby stále funguje :)
Také mi přišlo, že při přepnutí na originální grafiku je hra ošklivější a víc pixelovatá, než byla původně. Ale možná jsem jen zvyklý na různé patche, HD textury a další fanouškovská vylepšení Tomb Raideru 4.
Ze hry jsem neskutečně nadšený.Tomb Raider 4 v moderní grafice jsem si přál hned jak oznámili první remastery. Jsem rád že jsme se dočkali. Loňské vydání dílů 1-3 nasadilo vysokou laťku, takže jsem víceméně věděl, co můžeme od druhé remasterované trilogie očekávat. I tak jsem příjemně překvapen a už se těším, až si všechny díly zahraju pořádně.
Pablo (Tomb Raider 5)
Tomb Raider Chronicles – hráči ho milují, recenzenti nenávidí. Nazývají ho nastavovanou kaší, nebo že se mělo jednat spíše o datadisk k Tomb Raider IV. Vždyť na rozdíl od předchozích dílů, tahle epizoda Lařina života… (no dobře, spíše smrti. Nebo epizody ze záhrobí? Nechme toho!) má jen 13 levelů a co si budeme, některé z nich jsou dost krátké (obzvláště první level Říma je takové meh). Nicméně já se řadím ke skupině hráčů, takže ho miluji a Chronicles považuji za svůj velmi oblíbený díl. Takový fan service, kdy se tvůrci doslova nebáli jít do extrémů a dovolili si jít cestou čiré zábavy a bizáru. Je libo obří hlava střílející lasery uprostřed Říma? Hodíme Laru do situace a la Catherine Zeta-Jones, která se probojovává skrze laserové pasti v obřím mrakodrapu? A co takhle strašidelný ostrov? To vše se nám teď vrací, ale v přenádherné grafice, o které jsme snili už před lety.
Navíc nová grafika nám řeší mnohé dotazy, které vyplývaly z původní hry, ale nikdy jsme na ně nedostali odpověď. Dám příklad. Co se stalo s Lařinými šaty, které na sobě měla v úvodním intru v opeře? Odpověď přichází až nyní v Remasterech. Lara je přehodila přes bránu v Římě a dál pokračovala ve svém klasickém outfitu - tílku a šortkách.
Stejně jako uvádí constantine ve svých postřezích, i mně přijde, že když se podívám na originál hry (ano, mezi grafikami se dá opět volně přepínat) působí originál nějak hůř, než si pamatuji. Jako by tam dali verzi z Playstation 1. Ale je zcela možné, že žiji jen silnou nostalgií a v mé hlavě to bylo prostě hezčí. Moc se mi také líbí přidané load screeny při nahrávání jednotlivých levelů, které alespoň v PC verzi nikdy nebyly. FMVčka jsou původní. Paradoxně teď působí hůř než samotná hra a občas mi přijde, že titulky v nich úplně nesedí se zvukem, který slyšíme, ale není to nic hrozného. Jen to lehce kazí dojem.
Co říci závěrem? Nechci vám tady moc spoilerovat, protože už se stejně potápíte na ruské ponorce. Naše porce zábavy se vrací a je hezčí, než kdy před tím. A to je přece to hlavní. V momentě, kdy píši tyhle řádky, nemám hru ještě komplet odehranou, takže se určitě můžete těšit na nějaké ty další postřehy, ale jak jsem říkal, tenhle díl je jasným fan servicem a tak doporučuji si ho jen užít.
Arakanga (Tomb Raider 6: Angel of Darkness)
Když jsme si rozdělovali, kdo z týmu bude psát který díl, Angel of Darkness pro mne bylo jasná volba (“Café Metro, voní hezky!”). U klasických Tomb Raiderů jsem si nedělala starosti, jak dopadnou, Aspyr prokázal už na předchozích remasterech, že zkrátka umí. Ale Angel of Darkness? Co asi tak mohli udělat s mým nedokončeným, zabugovaným, ale přesto tak milovaným šestým dílem? Podařilo se jim spravit ovládání? Použiji k něčemu konečně peníze, které nedbalí obyvatelé Paříže pohazují na ulicích? A jak bude vypadat naše oblíbená pouliční pracovnice?
Pojďme se první podívat na kámen smrtelného úrazu Angel of Darkness, což bylo ovládání. Pamětníci, kteří hráli AoD bez patchů, si určitě vybaví chomáče vypadaných či vytrhaných vlasů, protože oproti preciznímu (ač složitému) ovládání Tomb Raider 1-5 se náhle z Lary stal hadrový panák. Otáčení na schodech bylo nemožné. Souboje byly frustrující. Lara se náhle neudržela u šplhání, a stejně se jí nechtělo provádět žádné pohyby plynule. Fanoušci vkládali naděje v Aspyr, že Angel of Darkness vyladí.
No, tak to se úplně nestalo. Ovládání je pořád prkenné a pomalé. Pravda, otáčení na schodech je už lepší, i když se mi párkrát stalo, že se Lara protočila jako vrtule. Zjišťuji ale, že po cca půl hodině hraní už na ovládání tolik nenadávám. Mám totiž pocit, že na vině není optimalizace, ale přímo animace, které začínají pomalu, takže dávají hráči pocit, že si slečna Croft vypije před každým skokem či skrčením Winstonův čaj. Zázrak se tedy nekoná, ale rozhodně nejde o nepřekonatelný problém.
Grafická stránka u Angel of Darkness je trochu sporná. Viditelného vylepšení se dočkala Lara (má uši!) a některé klíčové postavy. Kurtis se dal na modeling ještě více, než Larson a Pierre, vypadá skutečně dobře. Margot Carvier má konečně 3D vrásky. A Janice? Dočkala se zdůraznění svých prodejních předností, vylepšení textur i obličeje, ale musím říct, že je na jejím modelu něco, co mě neskutečně znervózňuje - zuby. V týmovém chatu jsem přirovnala její úsměv k tomu, že spolkla housenku, a za svým názorem si stojím. Vylepšení se bohužel ale netýká všech, kupříkladu mladík, který stojí před vstupem do ghetta, má stále úplně stejné textury. Doufám, že jde jen o přehlédnutí, které Aspyr časem opraví, působí to velmi nekonzistentně.
Co se týká ukládání, platí u něj to samé, jako u Tomb Raider 4 a 5 - F5 je nyní rychlé uložení, nevyvolá nabídku. Osobně mám raději vyvolávání menu, abych mohla uložit na jinou pozici, rozhodně to ale pomáhá plynulosti hry.
V moment psaní prvních dojmů jsem se dostala do Café Metro, více bohužel nestíhám. Z novinek mohu zmínit druhou cestu v prvním levelu, kde můžeme posbírat pár předmětů navíc, funkční zastavárnu, plus samozřejmě zakomponování titulků. Ty jsou tentokrát dobře načasované, takže mi nic neruší herní zážitek. Velmi se těším, až se dostanu do části s Kurtisem, protože tam by mělo dojít k výraznějším změnám (kupříkladu větší využití schopností nebo zbraně chirugai).
A samozřejmě musíme zmínit fotomód. Je nádherný, úžasný, fantastický a všechno, co jsem si kdy přála, když jsem ve svých teenage letech divoce screenshotovala. Lara má 22 póz, její výrazy jsou trošičku prkenné, ale řeč těla mluví za vše. Pro ilustraci vám do galerie přikládám obrázek, jak si Lara hřeje promáčené nohy nad hořícím sudem, plus kruté ráno, kdy v Café Metro vypila moc vína a plazí se z podlahy u Kurtisova stolu. A bude víc!
Změnil se tedy Angel of Darkness nějak výrazně? Ano i ne. Funkce, které očividně v původní hře chyběly, Aspyr doplnil, budeme tedy moct prodávat, nakupovat a využívat Kurtisových speciálních schopností. Textury prostředí jsou ostřejší, většina předmětů má ale stále stejné modely. Rozhodně se nejedná o tak výrazný rozdíl, jako u klasiky. Občas jsem musela přepínat tam a zpět, abych si všimla, které prostředí je vlastně to nové. Jen pár postav dostalo facelift (a v případě Janice i další lift).
Ovládání je stále šnekoidní a má velice daleko do preciznosti, ALE. A to je velké ALE. Zde se ukazuje, jak důležitá je nově přidaná možnost moderního ovládání. Protože světe div se, moderní ovládání AoD Laře prostě sedne. Pravda, člověk musí být opatrný, když ji ovládá během fixních kamer, protože původní ovládání je stále relativní k Lařině natočení, zatímco moderní se řídí kamerou. Za použití moderního ovládání se z AoD stává i pro nové hráče docela příjemný zážitek. A když si k tomu přičtete skvělý příběh, fantastickou hudbu, zajímavé postavy a volně pohozené a možná jen krátce prošlé čokoládové tyčinky, je vlastně nad čím váhat?
Není. Takže šup, slečno Croft, Monstrum vás volá!
