Hodiny, dny, týdny. Všechno se zde vleče. Čas plyne a plyne a plyne… zpomaleně. Tolik prostoru na přemýšlení. Člověk ho může využít k tomu, aby se zamyslel nad tím, co v životě udělal špatně. Tahle parta však měla jiné plány. Rozhodli se, že za katrem už dlouho nebudou. Vymysleli totiž plán útěku. Plán jak se dostat z Prison Islandu!
Ale všechno hezky popořadě. Byli tři. Vězeň Fil, Bachař c. a Cáchař Pablo. Možná si říkáte, proč byl ve vězení zavřený i Bachař. Těžko říct, raději se zeptejte jeho. S námi o tom nikdy nechtěl mluvit. Prý by nás pak musel zabít. A tihle tři si řekli, že ideální den na útěk je sobota 1.3.2025 15:00. To chodí dozor vězeňských cel na odpolední kávičku. Čas tedy byl jasný! Jenže to by v tom nesměl být namočený Cáchař Pablo, jehož Time management je poněkud řekněme… problematický.
Na papíře to vypadalo všechno jasně, dokonce i do chatu vypsal všechny informace správně, nicméně v jeho hlavě se to nějak divně pomíchalo a začal dělat zmatky. S Vězněm Filem se domluvil, že vystoupí na Kolbenově, což je i název ulice (velmi dlouhé ulice), kde se vězení nacházelo. Ale nejbližší zastávka metra k vězení byla reálně Hloubětín, na tu chtěl a měl původně samozřejmě jet. A tak, zatímco Fil uvažoval správně, že vystoupí na Hloubětíně, viděl, jak si to ze svého vagónu ze stejného metra, ve kterém Fil stál, štráduje Cáchař ven na zmíněné Kolbenově, a zpanikařil. Navíc Cáchař napsal Filovi, že se minul zastávkou. Vězeň tedy v mžiku využije situace na Hloubětíně, jako správný utečenec přeběhne perón na druhou stranu, kde zrovna stojí metro v opačném směru a vklouzne do něj nazpět směr Kolbenova. Jenže v té chvíli už si Cáchař uvědomil, že se seknul ve skutečnosti on. Mezitím Bachař c. stojí před budovou vězení, čeká tam a mrzne. Sám a opuštěný s postupně narůstajícím vztekem. Jeho tváře rudnou a z uší začíná upouštět nepatrně páru.
Pár kilometrů opodál stojí Cáchař a Vězeň na zastávce tramvaje, protože to je rychlejší jak metro. Ale bohužel ta tramvaj nejede. Píšou Bachařovi, že budou mít větší zpoždění. Bachař se pomalu rozmýšlí, že namísto útěku bude raději ve vězení sedět déle za dvojnásobnou vraždu. Čas plyne. Vězeň je pln dojmu, že právě dohrál Angel of Darkness remaster. S koncem příběhu o tom, jak hru dohrál, dochází oba, společně s Cáchařem, z konečné tramvaje k Bachařovi a shodují se na tom, že i když mají zpoždění oni, nějakým způsobem to je Bachařova vina. Bachařovi explodovala hlava.
A teď už o samotném útěku z vězení (zdolání Prison Islandu)
Kdo chce zažít na vlastní kůži, upozorňujeme, že se v článku nachází spoilery k některým celám. Hned na začátku se objevila vězeňská buchta, která našim utečencům dala úkol: „Vymyslete název týmu!“ pravila. To bylo docela jednoduché, protože „Přišli pozdě“ se hned samo nabídlo. Tým se převléknul (vězeňský mundůr to úplně nebyl, ale sportovní oděv ano) a šel si vyslechnout, co má vězeňská buchta dále na srdci. Ta jim sdělila, jak jednotlivé cely fungují, co mohou a nemohou, že můžou kdykoliv odejít (Cože? Tak k čemu ty roky plánování útěku), a že některé úkoly jsou fyzické, jiné jsou zase zaměřené na inteligenci, paměť, vědomosti a tak dále.
Hrdinové týmu “Přišli pozdě“ najednou měli tři hodiny na to, aby zdolali 29 cel. Co myslíte, zvládli to? Inu ne :D Teda něco samozřejmě ano, občas měli dokonce plný počet bodů, ale sem tam jim to uniklo ve velkém. A co byl největší prů…švih? Myslíte si, že to bylo ručkování, provazy a lana, na kterých se museli přehoupnout? Ne! Největší problém byl boulder. To je takové to přelézání po “horolezeckých“ stěnách s malinkými výčnělky na ruce a nohy, kde se musíte dostat z bodu A do bodu B a nedotknout se země, protože ta je přece žhavá láva :D
A teď vážně! Místnosti ve hře prověřily vaše skilly, atletiku, sílu i mozkovnu, ne hájovnu. Donutily vás ke kooperaci a celá hra stála rozhodně za to. I designově byly všechny cely udělány moc hezky. Od prolézání přes lasery po jednu takovou místnost, která byla třeba úplně celá šikmo. To byl zážitek sám o sobě. Nicméně hra prověřila vaši přesnost v hodu, kopu, ověřila vaši trpělivost v obyčejném skládání kostek na sebe, nebo takovém zvláštním kladkostroji, ověřila vaše matematické schopnosti (děkujeme Vězni Filovi), ale i ty zeměpisné. No na konci jsme byli úplně vyřízení, ale spokojení a to proto, že jsme všechno jakžtakž zdolali. Teda skoro všechno.
Nevíme, jak se to mohlo stát, ale omylem jsme vynechali jednu místnost a za Svatého Linharta (což je mimochodem patron všech vězňů), jsme nedokázali přijít na to, kde jsme udělali chybu. Určitě za to může ale Bachař c! Takže s celkovým počtem bodů 1620 z maximálního možného 2525, jsme přece jen utekli a později toho večera se stali vězni piva o ulici vedle. No a pak přijela policie, udělala zátah a “Přišli pozdě“ skončili zase za katrem a ještě k tomu dostali raketu. Ale to už je jiný příběh ;)
