Výrobce: Core Design
Vydavatel: Eidos Interactive
Rok vydání: 1997
Datadisk: Golden Mask
Pro mnoho fanoušků se jedná o nejlepší díl Tomb Raideru vůbec - to, co výborně fungovalo v první hře, bylo ještě vylepšeno, dostali jsme vozítka, nové zbraně a epické lokace jako vrak lodi Maria Doria. A navíc tentokrát bude Lara čelit drakovi! V cestě nám nestojí jen jedna starověká podnikatelka a její poskoci, ale celá mocná organizace Fiamma Nera. Zapněme tedy hru a ukažme všem mafiánům, oživlým sochám i pavoučkům, zač je toho loket Lary Croft!
Lařino sídlo, tentokrát podruhé
V menu nám zůstala většina věcí, jak jsme byli zvyklí. Ikony se točí, máme tu Lařino sídlo, její pas s novou hrou, nějaká ta nastavení...nic nového pod sluncem, až na moc hezké pozadí menu v zelené barvě.
Ale jakmile vlezeme do Lařina sídla, zjistíme, že se Lara činila! Objevíme se totiž ne přímo v sídle, ale venku na překážkové dráze. Tréninkově oděná slečna a poprvé i přímo ve hře copatá Croft nám vysvětlí, že po tom všem, co se stalo minulý rok (v Tomb Raider I), se hodlá na podobné situace připravovat. Po Lařině levici se také poprvé ukazuje věrný Winston, hekající, jinak zvukující a čajem chrastící. Odrážíme se tedy libovolnou kanadou od beden, ze kterých je dráha postavená, a s hrůzou zjistíme, že ona je ta mrcha časovaná! A co hůř, že čas se zastaví pokaždé, když člověk slítne z krabice. Jak kruté.
Lara má nově dvě schopnosti - zaprvé umí šplhat po žebřících nebo texturovaných stěnách, zadruhé se pak umí od těch stěn odrážet a dělat kotrmelec ve vzduchu. Hra vám tuto možnost úplně nepředstaví, takže někteří mladší hráči, kteří Laru nezažili v období herních CDček a tištěných manuálů a návodů (Game4U, má láska!), možná budou trošku trpět, než na danou možnost přijdou. Trénujte, zelenáči!
Lara má také hned vedle domu krásné bludiště. Říkám krásné, protože se na něj hráč dívá dlouho a důkladně. V tomto bludišti totiž strávíme mnoho času, všechno je zelené, všechno vypadá stejně, a než najdeme tunel s průchodem, který nás posune blíž Lařině pokladnici, tak mnohá archeoložka zatouží po nyní již studeném čaji na Winstonově podnose. A proč je čaj studený? No přece proto, že Winston jde konečně zavřít do lednice v nově zpřístupněné kuchyni!
Jako konečné vylepšení zmiňuji, že Lara si může doma přehrát hudbu a zahopsat si v nově vyklizeném sále, kde původně byla možnost cvičit její set pohybů.
A teď už začneme novou hru!
Velká čínská zeď utrpení a ostrých zubů
Do hry nás uvítá krásná (a svého času skutečně pokroková!) scéna - vidíme bitvu ve starověké Číně, které se účastní obrovský zlatý drak. Jenže ouha - stačí drakovi vyndat z břicha zabodnutou dýku a najednou je z něj jen hromádka kostí. To určitě nebude v budoucnu důležité...
Další kraťoučká scéna nám pak ukazuje Laru, jak se spouští z vrtulníku k Velké čínské zdi. Pokud si pamatujete první level předchozí hry, kdy se člověk mohl celkem klidně naučit ovládat Laru, tak tady vám o život usiluje všechno a pořád. Uvítají nás tygři, nasupené ptactvo, další tygři, pavouci, vrhané disky, rotující ostré štíty, čepele, valící se kameny, bodáky, stěny pokryté ostny, no a když si myslíte, že bude klid, tak na vás vyskočí T-Rex. Nebo dva. Zkrátka tam, kde Caves byly písemkou na základce, je The Great Wall dvojnásobným zkouškovým na univerzitě.
Ale v Číně se neohřejeme dlouho! Lara totiž brzy přichází s pomocí otráveného člena organizace Fiamma Nera na to, že jí chybí něco důležitého, aby se dostala k dýce Xianu. Čínu proto zatím opouštíme.
Benátky
"Na hříchy a úspěchy Marca Bartoliho!" Nebo spíš "Na těžce ozbrojené zaměstnance Marca Bartoliho!" Lara má v Benátkách skutečně napilno, jestli chce vypátrat svého soka, který také hledá dýku Xianu. Jsou to právě Benátky, kde se dočkáme prvního ovladatelného dopravního prostředku - motorový člun je nepostradatelnou součástí Lařina pobytu v krásném italském městě. Hopsá po křišťálových lustrech, jen tak tak unikne rozmetání podvodními výbušninami, proskočí s člunem krásně (už ne) proskleným nadchodem nad kanálem...Lara se s tím zkrátka nemaže. A čím jiným zakončit pobyt v tak proslule kulturním městě, než operou? To, že je opera rozpadlá a zaplavená, na Laru padají pytle s pískem a boty jí prosekává roztříštěné sklo, to na kulturním zážitku ani v nejmenším neubírá. Než pak spadne opona, zjistí Lara, že pan Bartoli skrývá v zákulisí letoun. Co myslíte, chytí ji Fiamma Nera, když se tam proplíží?
Těžební plošina
Chytí. Lara je omráčena, odzbrojena a zamčena v ošklivém kumbálu na těžební plošině uprostřed ničeho. Naše archeoložka se ale nevzdává - prokličkuje mezi Bartoliho muži, nechá je rozstřelit sklo, aby se dostala k letounu, kde jsou její milované pistolky, a pak už si s Fiammou Nerou vyřídí účty hezky po Croftovsku. Zde také poprvé Lara získá harpunu, jedinou zbraň, kterou může používat pod vodou.
Z unikátních hádanek zde můžeme jmenovat přelévání vody mezi dvěma bazény či točící se pilu, od které bychom ale ten čip dostali i bez vypnutí, kdyby si Lara dávala trochu pozor! Po redukování řad Bartoliho poskoků se krátce setkáme s bratrem Chanem, který nám odhalí důležité detaily o roli minulé generace rodin Chana i Bartoliho...jaké? To jsem ráda, že se ptáte! Náš expert na příběh Tomb Raider II, Pablo Fuentes, totiž sepsal články ke každé z důležitých postav! Šup na ně! My si pro účely této recenze pouze řekneme, že náš další cíl je artefakt Seraph, který se spolu s Bartoliho otcem potopil na dno oceánu.
Těžební plošina skončí velmi dramaticky a smutně. Bratr Chan je zastřelen (proč, to vám taky vysvětlí Pablo), Lara se převlékne do již pověstného SOLA suitu a chytí se ponorky. Příští stanice: vrak lodi Maria Doria.
Vrak lodi Maria Doria
Konečně se Lara dostává do asi nejznámější lokace Tomb Raider II. Ponorka se ponoří až trošku moc, Lara jako správná krysa, tedy archeoložka, opouští plavidlo, a vydává se do vraku lodi s nadějí, že tam najde kromě Seraphu taky kyslík. A světě div se, on tam je! A jak praví staré dobré přísloví: "Kde se dá dýchat, tam je Fiamma Nera."
Milí čtenáři, Lara nikdy nebyla zranitelnější. Čert vem vrak a kultisty, ale až budete běhat Lařinýma bosýma nožkama kolem rozházených střepů, zjistíte, co to je stres. Loď stále nese znaky své bývalé honosnosti, její krásné fresky, lázně, bazény, dokonce i paluba, to vše na Laru jen křičí: "prozkoumej mě!" A Lara poslechne, vypouští vodu, napouští vodu, vyhýbá se zrezlým barelům a určitě si nabodala do nohou tolik rzi, že by ji detektor kovu našel i pod mořem.
Když se Lara konečně propracuje na palubu lodi, která není oproti některým jiným částem vzhůru nohama (?), potká zlé pány s plamenomety a skoro se zabije skokem na zrádný člun uprostřed jezírka, konečně získá vytoužený Seraph a vynoří se na hladinu s flotačním zařízením. A protože ji bratr Chan před svou smrtí tak krásně informoval, Lara ví přesně, kam jít teď - do Tibetu, klášter Barkhang.
Tibet
V další scéně se dozvíme dvě věci: že Lara umí létat s letounem a že je zároveň tak trošku pilot na baterky. Lara si ukradne z letounu teplou bundu a za jekotu alarmu a blikání výstražných světýlek si uvědomí, že letoun má Bartoli jistě pojištěný. Evakuace a padák to jistí.
V Tibetu se dočkáme druhého vozítka - sněžného skútru. Jenže překvápko - Fiamma Nera ho má taky! A ne jeden, zjevně ho fasuje každý kultista spolu se svačinou a náboji. Občas tak kolem Lary krouží dva ozbrojené skútry, které po ní střílí a snaží se ji do toho přejet. Přidejme také další naštvané ptactvo, padající rampouchy velikosti dopravního kužele, proskakování ledovými stěnami, valící se sněžné koule a explodování, když blbě vrazíte skútrem do zdí, a máte o stres postaráno. Řekla jsem stres? Samozřejmě o zábavu!
Ale pokud vám Tibet nepřipadá atraktivní, nezoufejte. Dostaneme se s Larou do skutečně nádherné lokace - samotného kláštera, ve kterém hledáme modlitební mlýnky. Zde potkáme další inovaci - tentokrát máme v boji proti nepřátelům spojence! Mniši vyráží na naši pomoc, jenže Lara to nějak nechce chápat. Proto raději počkejte, jak dopadne boj mniši vs Fiamma Nera, a teprv pak taste zbraně. Možná za zvuků "hiááá!" a střelby budete chtít prozkoumat nádhernou a obrovskou sochu Buddhy...
No a pak už nás čekají katakomby a ledový palác a s nimi skutečné panoptikum. Yeti? Máme. Strážce Talionu vyvolatelný gongem? Taky máme. Vražedné plošinky, které vás vystřelují až ke stropu? Samozřejmě máme. Když sebereme artefakt Talion, klíč k vytoužené dýce, a zabijeme obrovského strážce, který vypadá jako kombinace luchadora a kondora, jistě nás už nebude čekat nic tak divného.
A zpátky do Číny
Minulá věta byla lež. Čekají nás totiž jedovatě zelené nefritové plošinky, které se vznáší ve vzduchoprázdnu. Ale o těch až později, protože nás první čeká chrám Xianu. Ten je totiž frustrace vložená v herní mřížku. Lara má dýku na dohled, už se po ní natahuje, jenže ji zrádná plošinka shodí do nekonečné kombinace pastí, dalších pastí, lávy a možná taky pastí. Nechtěla bych na tom příliš lpět, ale je tam skutečně mnoho pastí. Než se Lara přes všechny pasti dostane, Marco Bartoli už vráží dýku ve svou hruď, jeho poskoci v klidu přenášejí jeho ne ještě dračí tělo přes tu plošinku, která vás zradila, a vám nezbývá, než se vydat na létající ostrovy.
Ano, to jsou ony zelené levitující plošinky. Mnoho z těchto plošinek je pokřivených, takže každý špatný krok může skončit pádem do černočerné prázdnoty. A kdyby to náhodou nestačilo, nefritové sochy kolem nás ožívají, levitují - a co hůř, ty mrchy se nechtějí nechat zabít! Zkoušeli jste někdy střílet do sochy? Tak zhruba tak to vypadá, jenže si představte, že tu sochu chcete udolat prakem. Lara ale neohroženě postupuje dál, překonává nemožné pasti, lávu, bodáky, více lávy, miliony soch, a my se jako hráči za ní také neohroženě ploužíme. Díky bohu za neomezené ukládání.
Konečně se s Larou dostáváme do dračího doupěte. Doufám, že jste si na tento moment nastřádali zbraně a náboje, ideálně tolik, že se ani do Lařina batůžku nevejdou. Jde po nás totiž obrovské množství kultistů, zbytek soch, které jsme ještě nezničili, a když už to vypadá slibně, protože se náš dračí uchazeč pořád ještě netransformoval, spustí magickou diskotéku a vy máte najednou před sebou draka velikosti činžáku. A ano, umí chrlit oheň.
V tento moment bych ráda zmínila, že to je tak 50/50, jestli Lara dýku z Draktoliho vytáhne. Občas na ni tak kouká. Jé, ona se blýská. To je ale hezký nůž. Jestlipak mi ho ten drak půjčí? Ono by bylo nezdvořilé mu ho vzít, když si zrovna dává regeneračního šlofíka. SLEČNO CROFT!!!
Vše ohnivé ale musí jednoho dne skončit. Lara (jednoho dne možná) vytáhne z Bartoliho břicha dýku, která byla zjevně napojena na samotnou architektonickou integritu Velké čínské zdi. Zase kolem nás všechno padá, zase utíkáme jako o život. To bylo ale úspěšné zakončení hry!
Domov, sladký domov
Nebylo. Čeká nás totiž ještě jeden level, level nečekaný, zato velmi akční. Lara si v modrém župánku hoví na posteli, prohlíží si ukořistěnou dýku, když se náhle rozezní alarm a zvuk tříštěného skla - Fiamma Nera si pro Laru došla až do Surrey!
Pamatujete si, jak jsem zmiňovala, že se Lara rozhodla na krizové situace připravit? Teď uvidíte praktickou ukázku. Slečna Croft totiž nemá v ložnici šatník, ne. Má zbrojnici. Lékárničky, náboje, sem tam nějaká světlice...ano, a samozřejmě brokovnice! Nikdo jí v domácnosti bordel dělat nebude, to tedy ne! Winston přeci právě vyluxoval!
A tím Lařino druhé dobrodružství končí. Odkládá brokovnici v koupelně, chystá se vejít do sprchy...ale teď už jsme skutečně viděli dost!
Arzenál
Teď si konečně povězme o tom všem, co nám umožnilo přemoci nepřátele a neumřít, když jsme slečnu Croft hodili z moc vysoké skály - co Lara mohla během svého druhého dobrodružství všechno sebrat? Lékárničky (malé a velké) nezmiňujeme, ty zůstávají konstantou až do uvedení pařížských čokoládových tyčinek.
Začněme jednou větší změnou, které jsme se od prvního dílu dočkali. Tentokrát totiž nemáme jako secrety použitelné věci, ale sbíráme tři typy dráčků - stříbrného, zlatého a nefritového. To taky usnadňuje přemýšlení nad tím, kolik secretů je v každém levelu - tři nebo nic!
To ale není jediná změna, které jsme se dočkali. Druhý díl je totiž ten, kde Lara konečně dostane do své výbavy něco na pokoření všude vládnoucí tmy - světlice! (malý tip: vzpomeňte si na ně, než začnete podvádět :) ) Lara tak konečně nemusí střílet do stěn, když nevidí, co se kolem ní děje.
A teď konečně zbraně. Lařinou hlavní zbraní jsou samozřejmě pistole s neomezenými náboji, vrací se také její milovaná brokovnice, která si zahraje sólo v posledním levelu. Poslední z původní skvadry jsou pak UZIny, stále rychlé, stále účinné. Magnumy nahradily automatické pistole, o harpuně jsem se zmínila již v sekci Těžební plošina, takže co nám ještě zbývá? Velmi těžkopádná M-16, se kterou si moc nezahopsáte, a granátomet, který je v posledních levelech Číny skutečnou záchranou.
Nepřečetli jste si toho už dost?
Co říct závěrem? Tomb Raider II je právem považovaný za vrchol klasických Tomb Raider her. Lara ještě nemá všechny pohyby, ale získala cop, vozítka, širší arzenál, světlice a Winstona. Honba za dýkou Xianu ji zavedla do nádherných lokací, jaké jsme ještě neviděli - pod moře, do Benátek a jejich kanálů, do Velké čínské zdi...co se týče prostředí, Tomb Raider II vyhrává na celé čáře. Až na Ice Palace. Nemluvíme o Ice Palace.
Všechno samozřejmě není úplně růžové. Obtížnost se poněkud zvedla, a když ne ta, tak definitivně množství nepřátel. Občas se zdá, že si hra něco kompenzuje, když na vás hází množství nepřátel, se kterými by měli co dělat i Avengers. Vyzbrojení jste dostatečně, občas si ale člověk začíná přát, aby místo soubojů mohl jen klidně prozkoumávat krásné prostředí, jako to bylo v první hře.
Příběh...zeptejte se Pabla, co si myslí o příběhu. Tomb Raider II nám dává dostatečnou motivaci, abychom se přesouvali mezi jednotlivými lokacemi, bohužel jsme se kromě samotného pana Bartoliho nedočkali tak zajímavých zloduchů, jako bylo trio Natla-Pierre-Larson, jednání některých zloduchů (Pane Bartoli, vy jste minul Laru? Proč jste zastřelil bratra Chana?) je ne zcela logické.
Ale víte co? Na konci jsme porazili draka! A to nám za to všechno stálo.
Hodnocení:
Grafika: 9/10 (protože cop a Maria Doria!)
Hudba a zvuky: 9/10 (10/10 za Venice violins, bod ubrán za šplouchnutí u pádu na sklo, tfuj tfuj tfuj!)
Hratelnost: 8/10 (body odebrané za nekonečné souboje)
Délka hraní: 10/10 (naprosto akorát!)
Příběh: 7/10 (dejte nám zajímavé podzloduchy!)
Celkem: 8,6