Sraz - to je slovo, které ve mě pokaždé vzbudí spoustu pocitů. A poslední dobou bylo silně aktuální, jelikož sraz byl domluven na neděli 9. listopadu. I tentokráte pro mne nezačal sraz až dnem konání. Bylo to již 2 dny předem, kdy do Prahy dorazil Pablo. Nebudu to nějak moc rozepisovat, ale naší snahou (Ari, Pablo a já) bylo připravit program. No, nebyli bychom to my, kdybychom přípravu nenechali až na poslední chvíli, takže jsme vymýšleli otázky pro kvíz, jaké soutěže budou a jak budou probíhat. Také bylo zapotřebí zapojit do rozpisu i dřívější odjezd Pabla a také to, co se bude dít po ukončení soutěží. Ale i tak to bylo hodně zábavné, některé naše otázky byly doslova masakr - buďte rádi, že tam nezůstaly :D
Rovnou se přesunu na neděli, která ovšem nezačínala spánkem, jak jsem původně předpokládal, ale dovymýšlením otázek. Které ale nakonec nebyly použity, protože Pablo s Ari také vymysleli chybějící otázky a nakonec byly použity ty jejich - také byly obtížnější. Ty mé mohou být použity při dalším srazu, pokud bude zájem o další soutěže :o). Ale i tak jsem si to vymýšlení otázek užíval, přemýšlel, jaké odpovědi na jednotlivé otázky mohou přijít a žasnul jsem, jaké šílenosti mne napadaly. Nicméně bylo zapotřebí jít spát a já se obával, že v těch sedm ráno nevstanu...
Otevřel jsem oči, budík stále nezvonil a já se cítil docela slušně vyspaný. Na mobilu bylo právě 6:59 - nenapadlo mě, že se mi to povede tak slušně. Takže jsem se v klidu nasnídal, uvařil si čaj a vytiskl potřebné materiály, které mi ještě chyběly. A pak už bylo na čase dojít do autobus. Bylo zhruba 8 hodin, když jsem vycházel. Na zastávku jsem došel akorát, takže jsem za pár minut stál na nástupišti metra. V tom mi zrovna psala Lufík, že se dostala na Kačerov trochu dříve, než předpokládala. Vlak přijel relativně brzy a po čtyřech minutách jsem již vycházel na povrch - na stanici Kačerov. S Lufíkem jsme se ihned poznali, tedy spíše ona poznala mne, protože já mám špatnou paměť na obličeje podle fotek :D Takže jsme se seznámili, Lufík mi ukázala knížku k TR3, kterou s sebou vzala, ale bohužel byla v němčině, takže jsem příliš nerozuměl - ale i tak se mi hodně líbila. Nicméně do pár minut přijela Arakanga a s ní samozřejmě Pablo. Za chvíli také zastavil constantinův autobus, čili jsme pro danou chvíli byli komplet. Natočilo se kraťoučké video s popisem situace a mohli jsme vyrazit do metra.
Zcela nečekaně nám souprava odjela přímo před nosem, ale my už jsme na takovéto věci zvyklí... :D čili jsme jeli dalším vlakem a po cestě diskutovali o různých věcech, převážně jsme zjišťovali, jak jsme, tedy prakticky nejsme, připraveni. Hlavním nedostatkem byla absence lepidla, které žalostně potřebovala Arakanga. Takže to nezachránilo ani to, že jsme měli připraveny hrací plochy, tužky, kameru... Po chvíli jsme ale zjistili, že nemáme připraveny šifry :D Takže jsme se dohodli, že šifry doděláme za pochodu. Tu se v metru zaznělo naše místo určení - Nádraží Holešovice. Ani jsme pořádně nevylezli a už za námi chvátala Potkanka v dlouhém kabátu a červené šále. Jelikož přišla moc rychle, musela se kousek vrátit, aby byl tento příchod natočen. Chvíli na to přišel i Willy (jehož příchod byl také zaznamenán) a teď už nám nic nebránilo, abychom si slavnostně zazpívali hymnu LC (pozn. text naleznete zde).
Začali jsme hledat vhodné místo pro náš koncert a nenapadlo nás nic lepšího, než se postavit k jednomu schodišti do podchodu, čelem k odstavnému parkovišti pro autobusy a zády do silnice. Nějak jsme se rozestoupili a Ari štelovala kameru, abychom byli všichni vidět. A pustili jsme se do zpěvu! Bohužel se nám nezdařilo zazpívat celou hymnu, protože jsme po první sloce a prvním refrénu vyprskli smíchy. Ale i tak to bylo pěkné divadlo - hlavně pro ty řidiče autobusů, co se na nás nevěřícně koukali, smáli se a nechápali, o co se jedná. Ještě chybělo udělat rozhovor s každým ze zpěváků a mohli jsme se vypravit do jednoho nejmenovaného řetězce rychlého občerstvení, ve kterém se pořádaly soutěže i minulý sraz.
Vstoupili jsme dovnitř, skoro každý si něco drobného koupil, buď shake, kafe nebo něco podobného. Už jsme mířili do prvního patra a nalezli perfektní místa pro soutěžení. Já a Ari jsme vytáhli naše materiály a já se pustil do opisování otázek, které mi chyběly. Mezitím začalo představování postav. Každý z nás si měl vybrat jakoukoliv herní či filmovou postavu a tu pak odprezentovat ostatním, kteří měli za úkol ji uhodnout. Nejsem si teď jistý, v jakém pořadí kdo šel, ale Lufík prezentovala Natlu, Potkanka Karla (proto ten kabát a červená šála), Willy Larsona, constantine Agapé - snad :D Dále jsme přišli na řadu my, iniciátoři srazu. Paradoxem je, že jsme si nevybrali žádnou postavu z TR.. Pablo první začal se zombie a rovnou měl i druhou postavu - jednalo se o náhodného kolemjdoucího z GTA, Arakanga vystupovala jako Rimmer z Červeného trpaslíka a já si vybral Daniela Jacksona z Hvězdné brány.
Následoval vědomostní kvíz, tentokráte to nebylo Riskuj Raider, ale TRAZkvíz - tzn. AZ kvíz na motivy TR. Pouze jsme pozměnili pravidla, že nebylo cílem spojit všechny 3 strany pyramidy, ale získat co největší počet políček. Rozlosovali se protihráči (tentokráte už to byly kusy klasického papíru, ne papírový kapesník) a výsledkem byly dvojice Willy vs. constantine a Potkanka vs. Lufík. Jelikož byla pro první kolo jenom jedna sada otázek muselo se hrát odděleně - Arakanga si proto přesedla s dívčí dvojicí k jinému stolu a já si vzal na starosti pánský duel. Pablo mezitím všechno poctivě natáčel. Z prvního kola vyšla vítězně Potkanka a spolu s ní se do finále probojoval Willy. I když pánský duel byl dosti na hraně, Willy vyhrál v poměru 9:7. Ve finále již byly odpovědi přímo na písmenka, tak jak to je v originále, takže si dokážete představit, že jisté odpovědi byly docela veselé. Například A a Ž, to byly nejlehčí otázky. Pro písmeno A: Co řekne Lara v TR2 po sebrání jakéhokoliv předmětu? a pro písmeno Ž: Co uslyšíme, když Lara spadne do vody?. Takže věřím, že to by uhádnul každý :D Vítězem se stala Potkanka, na druhém místě se umístil Willy a na sdíleném třetím místě constantine a Lufík.
Další soutěží byly šifry. Jednalo se o ty, které jsme použili i na předchozím sraze. Každý dostal zadání se třemi šiframi, úkolem bylo je co nejrychleji vyřešit. Řešením těchto šifer byla věta: "Bernard postává v parku" a nejrychleji ji zjistila Potkanka, druhý byl constantine, třetí Lufík a jako poslední Willy, ale všichni se snažili zuby nehty.
Poslední částí našich soutěží byl KUFTR - KUFR na téma TR. Dvojice vylosované pro kvíz nyní spolu spolupracovaly. Každá dvojice vymyslela 5 slov ve spojitosti s TR, pak je postupně říkala jednomu členu druhé dvojice, který měl toto slovo jakýmkoliv způsobem okecat, aby ho jeho "parťák" uhádnul. Snad se to dá pochopit :D Ale některá slova byla opravdu náročná na uhádnutí, přesněji řečeno na terminologii, protože cílem bylo říct přesně to slovo, které bylo myšleno. Takže nám tam lítala slova jako Sanglyph, Šestiruká mečová Shiva apod. :D Nicméně si myslím, že to bylo dosti zábavné :o)
Teď už chybělo jenom vyhlášení. Na sdílené třetí pozici se umístili Willy a Lufík, druhý skončil constantine a na prvním místě opět Potkanka, která již při minulém srazu ukázala, že je na vědomosti z TR odborník :o) Bohužel nás tlačil čas a my museli upalovat na Florenc, jelikož Pablovi odjížděl za 20 minut autobus.
Naštěstí jsme dorazili včas, nalezli správné nástupiště, rozloučili se a Pablo nastoupil do autobusu. Musím říci, že to bylo docela komické, jelikož nikdo jiný u toho autobusu do Brna neměl doprovod, jenom Pablo měl šestičlennou skupinu profesionálních mávačů :D Nicméně nebyla ani jedna hodina a tak jsme zvažovali další postup. Prvotním návrhem byl bowling, který byl ovšem zamítnut a šli jsme si sednout do čajovny. Což znamenalo jít zpět do metra a dojet až na zastávku Hradčanská. Po cestě se vedly převážně debaty o různých počítačových hrách, demu TR:U, Legend a všech jiných TR. Když se nám podařilo dojít až k čajovně, zjistili jsme, že je otevřeno až od dvou hodin. Takže jsme se pohotově přesunuji na oběd - jednalo se další pobočku nejmenovaného řetězce rychlého občerstvení. Ale tentokráte to byl jiný řetězec :D A tak jsme si opět objednali, jedli, diskutovali převážně o hrách, ale já s Ari probíral, co ještě zlepšit na stránkách a taky se dostalo na jazyky.
Přesně ve dvě hodiny jsme již stáli před čajovnou a čekali, jeslti otevřou nebo ne.. Nakonec se ve dveřích objevila osluha a tak jsme zapadli dovnitř a sebrali si pro sebe celou místnost. Dostali jsme "čajový lístek", jídelní se tu nějak nehodí.. :D Při vybírání jsme se tedy docela solidně nasmáli, protože taková Božská Trojjedinost, kterou jsme tam nakonec měli 4x, měla v popisu něco s tím, že jeden ve dvou a dva jednom... A teď jsou najednou 3, takže se dá vybírat pouze podle názvu. Ale to nám nějak nevadilo. Tento čaj si dali Potkanka, Willy, Lufík a já - Sethes. White king byl výběr constantina a Ari si poručila Irish cream. Všechny ale složila Potkanka, když vedla s Ari tento rozhovor:
Potkanka: Jak dlouho tady zhruba budeme?
Arakanga: Tak hodinu a půl.
Potkanka: Tak to já si tu pitu dám!
Byla to totiž narážka na to, když jsme v této čajovně jednou čekali na pitu zhruba 2 hodiny... :D A dále jsme měli objednanou vodní dýmku s příchutí jablko s mátou. Byla perfektní, jenom mohla více dýmit. Ale měli jsme ji jenom ve třech - Ari, constantine a já.
Řeknu vám, že výše zmíněná doba pobytu se ještě o hodinu prodloužila, ale bylo to perfektní. Diskutovalo se úplně o všem, ať už to bylo díly Tomb Raideru, jiné hry nebo taky Titanic, o kterém hodně zajímavě vyprávěl Willy :o) Také jsme rozebírali Lufíkovu sbírku TR a prostě se dostalo naprosto na všechna myslitelná témata. Ale taky jsme se perfektně nasmáli, když jsme rozebírali různé obrázky z fóra PlanetLara. Taky jsme si říkali nějaké vtipy, no prostě toho bylo hodně a vypsat tu vše by bylo na x stránek :D Nicméně jsme se zhruba v půl páté vypravili zaplatit a prchali na metro, abychom stihli Willyho vlak. Kdybychom po cestě trochu přidali do kroku, tak bychom to možná i stihli, ale takto jsme alespoň zjistili, že další vlak jede za hodinu a Willy si šel koupit lístek, aby jej nemusel shánět poté. Vypravili jsme se tedy na Nádraží Holešovice, odkud měla odjíždět Potkanka, abychom zjistili, jestli jí jede nějaký dřívější autobus, protože měla zjištěný autobus až na 18:50. Na Florenci (kde jsme v rámci dělání zdraví prospěšných činností došli pěšky) jsme se rozloučili s constantinem, protože už musel jít a pokračovali v pěti. Konečně jsme se dopravili na Holešovice a zjistili jsme, že autobus odjel před pěti minutami, takže to je prostě naše štěstí. A tak nám nezbývalo nic jiného, než jet zpátky, aby neodjel Willyho druhý vlak.
Na přestupní stanici se nám to již trochu rozpadalo - Lufík a Arakanga již musely jet domů, takže jsme zůstali jenom tři - Potkanka, Willy a Sethes. Když jsme se dostali na Masarykovo nádraží, zjistili jsme, že máme nějak málo času - do odjezdu vlaku chybělo nějakých 10 minut. Takže jsme pelášili o všech schodech jak nejrychleji to šlo. A řeknu vám, že Willy je opravdu rychlík :D. Naštěstí tam vlak ještě byl a tak jsme se, Potkanka a já, ještě s Willym chvíli vybavovali přes okýnko, navrhovali jsme mu jízdu na střeše, popřípadě aby šel ještě na chvíli ven, že by pak za jízdy naskočil tím oknem... Bohužel žádný z našich nápadů se neaplikoval. Vlak se rozjel a my už jenom mávali.
Zbyli jsme už jenom 2 (to mi připadá jak básnička Deset malých černoušků :D ) a do odjezdu autobusu hodina času. A tak nás nenapadlo nic lepšího, než se projít noční Prahou. Musím říct, že po Praze po setmění má úžasnou atmosféru :o). Po cestě jsme minuli dvě anglicky hovořící slečny, které potřebovaly pomoc při hledání metra, Českou národní banku a taky to nejhlavnější - rozcestník! I když to vypadalo, že vím, kudy jdeme, měl jsem jenom silně mlhavou představu. Ale rozcestník byl tak perfektní, že nás navedl přímo na Václavák, který jsme si prošli až úplně nahoru na stanici metra Muzeum a tam nasedli a jeli. Celou dobu jsme probírali spoustu věcí, ať už se jednalo o morčátka (věřili byste, že jich má Potkanka doma 40?), jazyky, TR nebo školu obecně. Ale povídalo se perfektně :o)
Vystoupili jsem na cílovém stanici, kde jsme nějak nemohli najít toalety, protože tam byly 2 cedule, které se navzájem vyrušovaly... ale nakonec se to podařilo :D Pak už chybělo jenom pár minut a měl jet onen slibovaný autobus. A taky jel. Potkanka nastoupila do plně obsazeného autobusu (myslím, že tam byli tak 4 lidi a jeden pes), zavřely se dveře a autobus se rozjel a mě nezbývalo nic jiného, než mávat.
A tak už jsme se všichni rozprchli. Šel jsem zpátky do metra vyjel směr Chodov. Napsal Ari SMS, že jsme tedy všichni úspěšně odjeli. Uvažoval jsem nad všemi chvílemi toho dne a snažil se číst knihu, ale už to nějak moc nešlo. Myšlenky se mi stále toulaly k tomuto skvělému srazu. Už nyní se těším na další! :o)