Než se kdo nadál, další sraz se udál. Dobrá, trapný pokus o rým, nechám toho. Ale že byl mezi tímto a minulým jen malý časový úsek... což vůbec nevadí, takovýchto srazů není nikdy dost. Abych se tedy konečně dostala k tomu, co se ten den událo - přijela jsem do Prahy (překvapivě se sraz konal právě tam) a setkala se s již téměř všemi ostatními účastníky. Konkrétně to byli Arakanga, Sethes, Pablo, constantine a Lufík. O pár minut později dorazil i Willy a tak jsme se nyní již v kompletní sestavě vydali na nějaké klidnější místo, kde bychom mohli - pokud možno beze svědků - slavnostně zazpívat Ladycroft hymnu. Pokud nás někdo viděl/slyšel, pak nevím, co si myslel, protože na nás asi byl dost zvláštní pohled (zvlášť pokud by si dotyčný nevšiml kamery, která nás během našeho pěveckého výkonu natáčela). Nicméně výsledek bude jistě úžasný - nevím, jak náš projev, ale píseň samotná je skvělá. Dalšího dne ráno jsem se probudila a v uších mi znělo: A jako v každém díle, devítky přibalit... :D
Další zastávkou byl jistý fast food, čirou náhodou přesně ten samý jako na minulém srazu. Lidí tam opět nebylo mnoho a tak jsme si v patře obsadili poněkud větší část prostoru, než by se vzhldem k našem počtu dalo předpokládat, ovšem nikdo si nestěžoval :D Aby bylo jasno, zde se měly konat, tak jako minule, různé soutěže, tentokrát jich ovšem bylo víc. Zatímco pořadatelé dolaďovali poslední nepřesnosti (a nebo možná dělali něco úplně jiného, to vám nepovím, ale takhle to zní hezky :) ), my ostatní jsme prohlíželi knihy a komiksy s námětem TR, které nám přinesla ukázat Lufík.
A pak začaly soutěže. Nejdříve jsme se rozlosovali do dvojic, první byla složena z Willyho a constantina a já byla s Lufíkem. Následně začalo první kolo soutěže TRAZ kvíz. Lufík měla nevýhodu, že nehrála moc starších dílů, a tak jsem vyhrála já, ze druhé dvojice vyšel vítězně Willy. Následovalo finále, kdy jsme se my dva utkali proti sobě a já jsem... no, ehm, vyhrála... ... Ale já se na to vážně nijak nepřipravuji, jen asi příliš mnoho času trčím u počítače :D
Poté následovaly šifry. Ne že by se to od minule nějak zlepšilo (tedy co se mě týče), asi se budu muset konečně naučit morseovku... Mno, z nějakého důvodu jsem ale i toto vyhrála (ovšem bez nápovědy by to nešlo).
Třetí soutěž nesla název KufTR a lidi ve dvojicích, kteří v první ze soutěží bojovali proti sobě, se nyní spojili a vymysleli pět slov / slovních spojení (týkajících se TR), jež pak byla sdělena vždy jednomu z druhé dvojice, který se měl svému partnerovi pokusit jakýmkoli způsobem popsat (tedy pouze slovně) ono slovo - ten druhý ho měl samozřejmě uhádnout. Tady jsme skončili všichni nastejno, obě dvojice neuhádly jedno slovo (taky jsme na sebe vymýšleli hrozné hnusárny :-P ).
Když jsme vyšli z budovy, zamířili jsme na autobusové nádraží, Pablo nás totiž musel již v takto brzkou dobu opustit. My zbývající jsme se po jeho odjezdu vydali do čajovny (adresu po mně nechtějte, jsem schopná určit jen to, že to bylo kdesi v Praze... ), která ale měla v době našeho příchodu ještě zavřeno, protože ovšem otvírali hned za hodinu, šli jsme si zase sednout do jistého fast foodu, tentokrát ale jiného názvu, než byl ten první. Tam jsme si povídali o všem možném a čas nám velmi rychle uběhl. Konečně čajovnu otevřeli a my vstopili hluboko do jejích útrob. Strávili jsme tam několik hodin upíjením čajů s roztodivnými názvy (pamatuji si jen ten, co jsem měla já - a vlastně asi i většina ostatních - Božská trojjedinost) a povídáním o všem možném. Musím říct, že se nedalo litovat toho, že jsme tentokrát nezašli na bowling, čajovna byla úžasná... příjemná atmosféra v příjemném prostředí mezi příjemnými lidmi... :)
Ale to už se začal sraz chýlit ke konci, tedy přesněji jednotliví účastníci začali pomýšlet na to, že se vlastně taky musí dostat domů. Nejdříve jsme šli na vlak, kde Willy zjistil, že mu to právě ujelo, pak jsme šli na Holešovické nádraží, kde jsem zjistila, že to právě ujelo i mně :-P Při další cestě metrem se postupně vytratili constantine, Ari a Lufík. Pro zorientování: teď jsme tedy zůstali jen já, Sethes a Willy, kterému už brzy jel další vlak, takže jsme si trochu zaběhali - a zrovna to byly nějaké obzvláště dlouhé schody (zůstala jsem zoufale pozadu a dohonila ostatní až na nádraží). Vlak jsme stihli, takže nám zmizel i Willy...
Ještě zbýval nějaký čas, než měl jet autobus mně, takže jsme to se Sethesem vzali Prahou pěšky. Lidi, Praha je večer vážně hezká - není-li to nějaké nádraží, ta bývají zpravidla méně vzhledná :-P No, já neměla ani tušení o tom, kam jdeme, ale protože vedl Sethes, tak jsme nakonec úspěšně dorazili na Holešovice :D A tam skončil sraz i mně. Domů jsem dojela bez problémů, i když mi řidič tak trochu zapomněl zastavit v Sosnové, takže jsem mu to musela jaksi připomenout a zastavil mi asi až třicet metrů za zastávkou. To je samozřejmě naprostý kousíček - zaráží mě spíš to, že tento řidič naozdíl od jiných tvrdil, že si vzpomene :D