Měli jsme skvělý plán! Sraz vyšel na krásné datum 25. listopadu 2017. V Praze se odehrávala akce Na den pod zem a my se ji chtěli účastnit také. Bylo by to tak Tombraiderovské. Otevření různých jeskyň, kanalizací apod. Jenže organizátoři neočekávali tak veliký zájem a tak na poslední chvíli vymysleli rezervační systém. A neuplynulo ani půl dne a vše bylo zarezervováno. Než jsme si toho stihli všimnout, veškerá dobrodružství byla rozebrána. A tím skončil i náš sraz.
Vlastně ne! Vždycky se něco pokazí. Buď neteče voda, přestane jezdit metro, nebo je nejteplejší den v roce. Ať vybereme kterékoliv datum, vždycky přijdou překážky. Ale stejně jako Lara Croft, i my dokážeme řešit veškeré nástrahy našich srazů a hlavně to bychom ani nebyli my, abychom nevymysleli náhradní program. Tím programem nebylo nic jiného, než oživení golema.
Náš sraz započal v deset ráno na metru Malostranská. Sešlo se nás toho rána sedm osob. I když jsme se všichni setkali v současnosti, při přesunu do ulice Janský Vršek kousek od muzea Alchymistů a mágů staré Prahy, jsme se teleportovali skrze naše dobrodružství až do 16. století, do časů Rudolfa II., do časů alchymistů a i z nás se stal učenec této prapodivné vědy. Pochodovali jsme tak starou Prahou, procházeli nejzajímavější uličky, plnili ty nejzvláštnější úkoly, potkávali nejpodivnější lidi, včetně samotného pana krále a odhalovali starý příběh, který byl částečně postaven na reálných základech. Bylo to, jako když Lara pátrá po historii nějakého objektu. Jen my se zaměřili na historii našeho Golema.
No a ať tedy víte, co že jsme to přesně dělali v realitě, plnili jsme úkoly v aplikaci WhereIgo, která nás dovedla až k finálnímu pokladu, ukryté kešce. Co se mi moc líbilo, bylo, že každý z nás hrál a mluvil postavy, na které jsme v průběhu našeho dobrodružství naráželi. Plnili jsme úkoly v reálném čase, sledovali paní ve žluté bundě a odhalili, jak vytvořit elixír života. Pokud si ale myslíte, že celé tohle dobrodružství bylo snadné, protože se odehrávalo jen v aplikaci, nemáte pravdu. Nástrahy přicházely i v reálném světě v podobě mrazivé zimy, hradní stráže, která mi řekla, že můj hřeben ohrožuje prezidenta nebo nebezpečných kočičích hlav, které znepříjemňovaly život dívčímu osazenstvu naší skupiny (ty podpatky...). Celkem jsme ušli pět kilometrů a podívali se jak do podhradí, do areálu hradu, tak nakonec i na Nový svět, kde jsem já osobně ještě nikdy nebyl, ale slyšel jsem o něm jen chválu. Opravdu stál za to.
Po dokončení našeho dobrodružství a zjištění, že constantine je zrádce, nebo alespoň jeho postava ve hře, jsme se měli přesunout na jídlo do Dejvic. Unavení, dorazili jsme k nejbližší tramvajové zastávce a přemýšleli, jestli dojet ten zbytek tramvají/busem, nebo jít pěšky. Bylo to opravdu už jen kousek, ale... únava a zima. Rozhodlo pravděpodobně to, že autobus, který měl přijet, stále nepřijížděl a tak jsme se rozhodli jít po svých. Jenže v tu chvíli vznikly dvě skupiny. Pár lidí (Arakanga, Venca, Hoples a constantine) vyrazili, zatímco já (Pablo), Potkanka a Fil jsme pořád věřili v pražskou integrovanou dopravu. Na poslední chvíli jsme nasedli do právě přijíždějící tramvaje, která nás vzala na Hradčanskou, tam jsme honem přesedli do druhé a jeli zpátky na Dejvickou. V tramvaji, v níž jsme se mimo jiné i příjemně zahřáli, jsme projeli kolem nešťastné pochodující, vymrzlé skupinky jedna a tak, abychom je aspoň trochu potěšili, jsme jim z okénka zamávali. Z nějakého důvodu jim to ale radost neudělalo, a když jsme se znovu sešli, vypadali naštvaně. Zvláštní :)
Po obědě pokračoval náš sraz v již tradiční Dejvické čajovně, kam se k nám přidala i další účastnice, Carolin Ka. Nyní, již v plném počtu, jsme opět vedli diskuze na téma Tomb Raider, jazykolamy, zkoušeli vymýšlet vlastní Tomb Raider jazykolamy, ale samozřejmě jsme vedli diskuze i o tom, co nás v současné době trápí. Probrali jsme tak zkoušky, maturitu, práci... no bylo toho dost. Také jsme nezapomněli ani na naše tradiční karetní hry s TR tématikou. Tentokrát stejně jako v létě přišla na řadu hra s názvem Vražedná archeologie, kterou myslím vyhrála Arakanga. (Bez tak ji doma neustále trénuje, protože k ní má jako jediná neustálý přístup).
Na hodinách však neúprosně naskakoval večerní čas a s ním i konec našeho srazu. Rozloučili jsme se, popřáli si hezký večer a někteří z nás pak ještě zamířili do Karaoke baru, ale to už je jiný příběh. Tento sraz byl zvláštní. Byl zase jiný, než ty předešlé a to se mi líbí. Zkoušet a zažívat nové věci. O tom by měl život být. Co tedy říci závěrem? Za sebe i zbytek LC týmu moc děkujeme všem zúčastněným. Bylo to jako vždy super. Rádi jsme vás viděli a doufáme, že se brzy uvidíme zas.
P.S. Veselé Vánoce!
P.S.2 Už i náš web má vánoční výzdobu. Snad jste si toho všimli.
P.S.3 tak se omlouvám. Ve vražedné archeologii vyhrála Carolin Ka, které gratulujeme k výhře :)
