Spokojeně jsem se usmála a usedla na pohovku. Neznámý se zvedl z křesla a někam zmizel. Já jsem se přesunula k bazénu, kde jsem strávila celý den. Večer jsem se zašla podívat, kde je Kurt.
Stál v kuchyni a cosi tvořil. Neznámý seděl na židli, nohy na stole a něco četl. Všimla jsem si, že je v čistém. Kurt mu zjevně něco půjčil.
Neznámý: ,,Mno...drahý bratranče, nevím, nevím, jestli toto nebude to poslední, co si zakousnu.."
Kurt: ,,Tak to pojď zkusit sám..."
Neznámý: ,,Mám jiné přednosti...ehh...až na nějaké přijdu, tak ti je okamžitě sdělím.."
,,Jak se zdá, tak si pánové padli do noty..." pomyslela jsem si.
Kurt: ,,Ahoj Pink! Pojď si sednout..za chvíli bude večeře.."
Neznámý: ,,Hmm..*sjel mě pohledem* By mě zajímalo, jestli má růžové i......"
Kurt na něj vrhl smrtící pohled.
Neznámý: ,,Ehm..kdy, že bude ta večeře?"
V duchu jsem si říkala, že jsem si tu růžovou soupravu asi brát neměla.
Když jsme povečeřeli , šel Kurt umýt nádobí. Zvedla jsem se, ale přitom mi z kapsy vypadl mobil. Sehla jsem se pro něj..
Neznámý: ,,Hmm..měl jsem pravdu..."
Já jsem zrudla a rychle se napřímila...od dřezu se ozýval hlasitý smích...
Neznámý se zvedl od stolu.
Já: ,,Hmm...srdíčka?"
Neznámý zrudl..,,Kurte...nemáš menší kalhoty??"
Kurt neměl sílu odpovědět..jelikož se zrovna dusil smíchy.
Pokrčila jsem rameny a vyrazila po schodech do svého pokoje. Najednou jsem ale zakopla a skácela se do náruče chlápkovi, který šel za mnou a pohotově mě zachytil.
Já: ,,Ahm..díky..."
,,Myslím, že mohu s jistotou tvrdit, že mi ženy skákájí doslova do náruče.." pronesl.
,,Moc vtipné..." podotkla jsem a snažila se postavit na nohy.
Když se mi to konečně podařilo, odkráčela jsem do svého pokoje. Uslyšela jsem , jak se za stěnou spustila sprcha. Najednou se ozvalo:,,,Jauvááááááááááááááááááááááááááááááá!!! To štípe!!!!"
Já: ,,To je cvok.."
Sedla jsem si na postel a pustila si televizi. Najednou jsem uslyšela zděšený výkřik, po kterém následovalo volání :,, Kurtééééééé!! Můžeš hned přijít..?"
Rychle jsem vběhla do sousedního pokoje, kde se mi naskytl nevídaný pohled.
Chlápek stál v pyžamu na pohovce a vyděšeně sledoval Kurta.
Já: ,,Proč je tady takový cirkus??"
,,Kvůli tohohle..." pronesl Kurt pobaveně a ukázal na pavouka, který se snažil zmizet z jeho dosahu...
Vzal ho do ruky a vyhodil z okna. Chlápek se mírně začervenal a opatrně slezl z pohovky, přičemž se podezíravě rozhlížel kolem.
Jak jsem se usilovně snažila potlačit výbuch smíchu, zmáčkla jsem omylem tlačítko na svém mobilu. Začala hrát skladba Hero od Charlotte Perrelli.
Já: ,,Jo...tohle je náš Hero" pronesla jsem pobaveně..Kurt se na mě překvapeně podíval.
V té chvíli jsem ještě nevěděla, že jsem právě vymyslela přezdívku, která se velmi rychle ujme...