Deník Pietera van Eckhardta

28. července: Znovu jsem se pokusil vzbudit Spáče, tentokrát jsem použil šest různých budíků. Začínám si myslet, že je prostě líný.

10. srpna: Nalezl jsem posledního člena Cabaly, muže se jménem Karel, který se postará o naše investice a nábor nových členů. Konečně je přítomno všech pět tradičních členů. Pomatený zloduch (já): zkontrolováno. Voják: zkontrolováno. Symbolická žena: zkontrolováno. Tichý, inteligentní typ: zkontrolováno. Komický tlusťoch: zkontrolováno. Bezbožný kruh je kompletní.

13. srpna: Karel mne děsí. Je velmi schopný, ale cítím, jak když jsem k němu zády, se na mne dívá divným pohledem; i přes jeho lidský zevnějšek ho podezírám, že by mohl ve skutečnosti být člen největšího zla, nejzvrhlejšího poddruhu lidstva, co kdy chodil po Zemi.

17. srpna: S Karlem jsem měl pravdu! JE právník. Odteď ho budu blíže pozorovat.

23. srpna: Myslím, že se do mne zamiloval Gunderson. Začal mi říkat Mistře a červená se pokaždé, když vejdu do místnosti.

4. září: Začínám mít rozpraskané dlaně od nadměrného tření o sebe v ďábelské škodolibosti. Poznámka pro sebe: zakoupit krém na ruce.

22. prosince: Strávil jsem den vzpamatováváním se ze Společenského Vánočního večírku Cabaly, veselé noci strávené v baru Vrávorajícího Miláčka (Pozn. překl. – takhle to opravdu zní, i když je to divné) v Praze. Karel to trochu ztlumil, když odmítl nosit svůj papírový klobouk, ale po těch šesti stech letech života jsem konečně došel k závěru, že jste nežili, dokud jste neviděli Boaz a Mullera předvádějící Macarenu na karaoke pódiu.

Se zpěvem jsme se dopotáceli domů ve čtyři ráno, poté, co jsme odtáhli Gundersona z jedné rvačky. Cestou jsme ztratili Mullera – museli jsme ho hodit do Vltavy, aby trochu vystřízlivěl. Pak jsme pokračovali zpět na Strahov.

26. prosince: Jsem velmi zklamaný, že jsem poté, co jsem Santovi poslal Vánoční žádost o oběti, ve kterých by se daly pěstovat vnitřnosti, žádné neobdržel. Karel bude muset napsat další z jeho zdvořilých legálních výhružných dopisů s varováním ohledně klamné reklamy.

Ale z té lepší strany, mí přisluhovači byli tak hodní, že mne obdarovali klasickými příručkami zabalenými jako dárek – Zlodušství v deseti stupních od Gundersona, Jak Vyhrát přátele a Vykuchávat lidi od Boaz a Mullera a kopii Zla pro Idioty od Karla – snaží se mi tím něco říct?

1. ledna: Á, nový rok zlodušství je tady a přichází plánování. Má předsevzetí pro příští rok:
- Začít vytrhávat životně důležité orgány z pohanské menšiny, modernějšími metodami, v souladu s novými předpisy EU při vhodných příležitostech.
- Každý den před zrcadlem trénovat zlý smích
- Koupit Spáčovi speciální polštář, aby nás už nebudil svým chrápáním

Věci, zdá se, jdou docela dobře. Jedinou stinnou stránkou je Proto-Nephilim, který ještě není pořádně vycvičen a vymočil se na předložku, kterou mi odkázala má babička. Nakopl jsem ho, ale on mi, jako odvetu, zabodl jeden z těch jeho jehlovitých bodců do kotníku. Zatracený pes.

Sdílet: