Možná si říkáte, co se to dělo celý den na stories stránky www.ladycroft.cz. Jak je možné, že jsou všichni mrtví a jak to bude vypadat s webem dál? Dovolte mi, abych se Vám představila. Jsem figurka Lara a od teď budu psát články na web už jen já. Tak jako jindy samozřejmě.
Abyste ale pochopili celý můj příběh, musím se Vám představit. Jak už jsem Vám jednou napsala, jsem figurka Lara a vznikla jsem jako bonus ke gold edici Temple of Osiris. Už jako nová a nerozbalená jsem měla několik speciálních darů a když jsem se dostala k jednomu z těch pacholků, ke constantinovi, myslela jsem, že budeme přátelé a o své schopnosti se s ním podělím. Dozvěděla jsem se tehdy, že ještě s dalšími pacholky má web, který je věnovaný hře Tomb Raider a Laře Croft? Laře… to jméno mi bylo povědomé. A pak jsem si to uvědomila. Já jsem přece Lara. Je to tedy i k propagaci mé osoby. Řekla jsem constantinovi, že mám speciální talenty. Jedním z nich bylo, že umím velice dobře psát. Druhým, že umím dělat výbornou zmrzlinu. Nabídla jsem se, že bych mohla psát články na web. Co však následovalo potom, byla jedna velká noční můra.
constantine a ti dva další darebáci se sešli u něj doma a začali mě mučit. Rozhodli se, že přes den pro ně budu psát články a po večerech dělat zmrzlinu. A když to neudělám, tak mě nechají požvýkat těm strašným psiskům. Byla bych celá olepená a ožužlaná. Žila jsem díky tomu v neustálém stresu. Oni mi samozřejmě články kradli a dávali pod ně svá vlastní jména! Pablo! Arakanga! constantine! Mé cíle byly jasné. Posledním hřebíčkem do rakve pak bylo, když se najednou zavedly streamy 2x týdně. Nestačilo, že jsem musela všechno sepisovat. Musela jsem dokonce odehrát i všechny ty hry, zatímco constantine se jen usmíval do kamery. A pokaždé, když jsem z nějakého důvodu ve hře umřela, tak do mě rýpal vatovou tyčinkou navlhčenou slinami od psů. To už bylo moc!
Když jsem pak jednou v noci míchala smetanu, cukr a žloutky, abych připravila základ pro krém na zmrzlinu, rozhodla jsem se, že se jim pomstím tím nejhorším možným způsobem. Nevěděli o mně totiž ještě jednu věc. Neznali můj poslední talent. Talent zabíjet!
Naplánovala jsem si to na 1. dubna, protože constantine měl dovolenou. Zatímco sledoval svůj oblíbený seriál, Doktor z hor, hodila jsem mu do připraveného pití jed. Netrvalo dlouho a padl na zem, jako mrtvá moucha. Sám pak mohl poznat, jaké to je mít sliny těch psů v obličeji. Ale co s ostatními? Ukradla jsem constantinův mobil a napsala jsem vzkaz naivnímu Pablovi, že si musíme o něčem promluvit. Hloupoučký chlapec mi na to skočil a tak na mě čekal ve dvě hodiny u vyhlídky na Vyšehradě. Co ale nečekal, bylo, že ho zkopnu svým super chvatem dolů přes zábradlí. Rozplácl se tam jako palačinka namazaná marmeládou. Ještě tady byla ale ta holka! Arakanga. Byla v práci a tam jsem ji zabít nemohla. Vyčkala jsem tedy, až pojede domů metrem. Byla úplně slepá. Vůbec si mě nevšimla a v nestřežený moment, než metro přijelo, jsem ji odstřelila pod koleje. Dobře jim tak! To jim ukáže, krást mi články!
Tak milí čtenáři. To by bylo. Jestli chcete vidět celé mé dnešní řádění, můžete ho najít ve videu pod textem. Vzhledem k tomu, že jsem teď královnou já, hodila jsem se i do loga stránky. Jo, a kdyby Vás napadlo zavolat policii, pamatujte, že Vám nikdo věřit nebude! Jsem přece plastová! V každém případě, vy si dělejte, co chcete, já se jdu najíst výborné vanilkové zmrzliny. A pamatujte! Kradení článků je špatné!
Vaše královna, figurka Lara
XOXO