Pozn. redakce. Kurzívou jsou napsané vždy reakce druhého člena LC týmu, který zrovna hrál.
S Pablem velmi rádi trpíme. (Ehm ehm… nahlas si odkašlává) Nezáleží na tom, jestli v příšerně překomplikovaných a padajících amatérských levelech, v hororových hrách nebo v příšerné kameře Písků času, prostě si vždycky najdeme něco, u čeho vzlykáme a mluvíme latinsky. Občas to i spojíme a vzlykáme latinsky.
No a tentokrát jsme se překonali. Abych vám to trochu uvedla – mám doma krásnou památku na doby minulé, která se jmenuje Playstation 1. Mám také Tomb Raider 1 pro tento krásný artefakt. Ovšem vlastnictvím moje schopnosti končí. A Pablovy? Pablovy vlastně ani nezačaly. Takže když jsme se sešli na kafíčko v mé zakočkované domácnosti, začali jsme přemýšlet, co bychom mohli udělat na počest výročí Tomb Raideru. A rozhodli jsme se na vlastní kůži zkusit, jak Laru vnímali ti, kteří neměli to požehnání ji ovládat klávesnicí.
Pro co nejpřesnější popsání zážitku jsme se rozhodli, že jeden vždy bude hrát a trpět, druhý pak sledovat, zlovolně se chichotat a zapisovat významné momenty.
Lařino panství (hraje Pablo)
Pablo neváhal ani minutu a začal náhodně mačkat tlačítka, aby zjistil, co platí na naši hrdinku. Již brzy přišel na to, jak se skáče a dělá kotrmelec. A co víc by také archeoložka mohla potřebovat, že? Tak třeba chodit rovně. Ukázalo se totiž, že slečna Croft se pod Pablovým vedením pohybovala jako had – vlnila se ode zdi ke zdi a občas i do zdi. Fascinující.
Od hudebního salónku dále ovšem Pablo relativně ovládl své vlnící tendence a zvládl odmanévrovat Laru do tréninkové haly. Bylo to velmi nostalgické. Vzdychali jsme nad autenticitou naší zkušenosti – žádné vylepšené textury, žádné změny, žádné vyhlazení, kdepak. Čistý zážitek z minulého století s rozpatlanými texturami a mezerami, za které bychom si v editoru nadávali. Ale to byla jiná doba.
Ač Pablo každý skok předpokládal, že spadne a pokazí trénink, nakonec nespadl. Byla jsem velice, velice zklamaná. Oznámila jsem mu, že je trapný, ale to už se hrnul do bazénu. A představte si, byl trapný i tam, dokonce se neutopil! No prostě nuda.
A pak se Lara osušila a vyrazila do Peru.
The Caves (hraje Pablo)
Pod vedením pana Fuentese se slečna Croft vyhnula šipkám a ladně se odvlnila (ano, vlnění je zpět!) k předmětu v rohu jeskyně. Až na samotný pohyb (Pablovými slovy: „Chození je nejhorší!“) se zdálo, že zakladatel našich stránek má ovládání pevně v ruce. (Nemá :D Ale děkuji za projevenou důvěru.)
A pak přiletěli netopýři.
Lara odvážně udělala první vlnku směrem k netopýrům…a zandala zbraně. Za Pablova vřískotu „MÁM JE VE VLASECH! MÁM JE VE VLASECH!!!“ první nepřátelé nechápavě kroužili kolem naší hrdinky, než Pablovi došla tlačítka a konečně přišel na to, čím pistole opět tasit. Po násilné smrti nalétávajících letounů (ano, netopýři jsou savci, řád letouni, a ne, nevěděla jsem to před psaním tohoto článku) Pablo prohlásil: „Mrtvoly zůstávají. Příjemná změna!“
Ráda bych řekla, že Lara šla dál, ale to by byla lež. Vlnění totiž přetrvalo i nadále, do jedné z ikonických lokací – krásné haly s mosty. Zde došlo k naší první neshodě.
Ari: Jdeš dolů?!
Pablo: Ne.
Ari: Ale ano.
Pablo: Ne!
(omylem udělá kotrmelec a spadne)
Pablo: Měla jsi pravdu, jdu se tam podívat. (Zdravím medvěda)
A protože jsme stále jeli na vlně (stejně jako Lara) nostalgie, obdivovali jsme prastaré 3D předměty, které svou trojrozměrnost dokazovaly tím, že se stále otáčely směrem k obrazovce. Pablo se samozřejmě musel zmínit, že já, mládě, o téměř tři roky mladší než on, nerozumím tomu, jak se ve starších hrách vytvářely 3D předměty. A protože byl v dobré náladě, obíhal tu zcela 3D mumii/mrtvolu pár minut a vysvětloval mi, že je starý a já ne. (A taky, aby si uvědomila, že ten předmět je táák 3D :)
Když se konečně smířil s tím, že mám trochu méně vrásek než on, vyrazili jsme dále. Mysleli byste si možná, že po tom všem tréninku v Lařině panství bude pro Pabla skok přes medvědí propast snadný. Že se ladně rozvlní a ladným odrazem se vysměje nebezpečí do tváře. No tak přesně to se nestalo. Naše slavná archeoložka zahučela pod vedením pana inženýra přímo do medvědího doupěte. Ač Pablo sliboval během souboje, že tam umře, nakonec opět svůj slib nesplnil. Ale když otevřel cestu z jámy medvědí, vyletěli na něj netopýři a těm se téměř podařilo to, co medvěd nezvládl. Pablo byl dohnán k zoufalému kroku.
Pablo: Je čas na první lékárnu z…té celé jedné, co mám.
Bohužel nás cesta zavedla zpět k 3D mumii. Po pár poznámkách o starověkých technologiích Pablo vyšplhal zpět…
…a zase spadl. Jeho slovy: „Prostě Lara neumí skákat.“
Když jsme běželi kolem 3D mumie potřetí, oznámil mi následující:
Pablo: Takže Ari. Protože jsi to nepochopila, ale já mám trpělivost, takhle vypadala 3D grafika, než jsi přestala dudlat dudlík. (A než jsi se narodila :D)
Spokojen s tím, jak kvalitně mě poučil, pokračoval Pablo dál, a před dalším pokusem se ještě zmínil, že si minulý týden spálil prsty. Takže je to vlastně všechno pochopitelné. Vlnění i pády. A aby se stoprocentně pojistil, že jeho důstojnost zůstane zachována, dodal: „Možná ti tu 3D mumii ukážu znova.“
Ale neukázal. Konečně překonal své spáleniny a dostal se k prvnímu ukládacímu krystalu, u kterého to pak ještě vypadalo, že znovu spadne, protože nemohl přijít na to, jak ho použít. Nicméně po náhodném mačkání se hra konečně uložila a Pablo triumfálně prohlásil: „No a když už jsme to Ari vysvětlili, pokračujeme dál.“
A dál přišla časovka. Jak krásné bylo sledovat Pabla šílet a pokoušet se přeskákat na druhou stranu, než se zabouchnou dveře. Jak krásné bylo sledovat jeho zmatení, když se dveře zavřely až po dlouhých sekundách, když stál za nimi a přemýšlel, jestli to vůbec byla časovka. Jestli měl investovat do těchto dveří svůj stres. A pak se konečně rozhodl vyběhnout po dlouhých schodech a tiše vzlykl „Bože, ty mě nutíš chodit!“
V závěrečné lokaci se pak dostal k další lékárničce, což bylo dobře, protože brzy potkal další vlky. Po nelidském skřeku a rychlém souboji mi oznámil: „Já bych tě mohl připravit i o tu poslední lékárničku…“. Ale nedošlo k tomu, protože začala druhá neshoda – co nás čeká dole? Já tvrdila, že šipky. Pablo tvrdil, že medvěd.
Ještě před dramatickým rozuzlením, kdy se ukázalo, že mám pravdu já, sebral Pablo další lékárničku a pak zaklel. „Proč jsem bral tu lékárnu?! Vždyť příští level hraješ ty!“
A tím Pablovo dobrodružství skončilo, provlnil se skrze šipky, které nebyly medvěd, a podal mi ovladač.
City of Vilcabamba (hraje Ari)
Nyní se k ovladači přesunula Ari a já, Pablo jsem se moc těšil, jak moc jí to nepůjde. Chyba lávky. Mám velké podezření, že Ari ve skutečnosti celou tu dobu tajně trénovala a tím pádem vůbec ale vůbec netrpěla. (Pablo, tys minul všechny moje vlnky? Tys ignoroval moje asi čtyřnásobné ztracení? To, že jsem byla téměř sežrána?!) Sice to skrývala hláškami typu „Tady tím kotrmelčím?“ Ale ona určitě velice dobře věděla, čím kotrmelčit. (a proto jsem místo kotrmelce nejednou tasila, ahá!)
Vlastně její plán byl ještě důmyslnější. Využívala mnou nasbírané lékárničky (které jsi mi nechtěl poskytnout, ty PaZlo) a tak mohla městem Vilcabamba, nebo alespoň tím, co z něho zbylo, velmi efektivně proskákat, nebo mezi vlky pohodlně provlnit tak, aby to vypadalo, že neví. My ale víme velmi dobře :)
A tak se tu a tam stalo, že nebohý vlk sebral tetě Ari více života, než bylo zdrávo. Sem tam nám skočila do zdi namísto do prostoru a během plavání se měnila v slečnu Plop. Jenže! Najednou, když bylo potřeba bojovat s kvantem netopýrů a u toho dělat velmi náročné skoky z plošinky na plošinku, to se slečna Plop vysublimovala a nahradila ji slečna Croft Kalkulující.
Ari: “Já potřebuji čas, když skáču“ řekla a během vteřiny proskákala všechny náročné jámy mrštně a napoprvé. Ani se nezapotila. Trapné! Trapné! Trapné! (ráda bych na tomto místě upozornila, že po vyskákání plošinkového pekla až na střechu krásné archeologické památky jsem omylem zmáčkla skok a spáchala jsem tak první sebevraždu během našeho hraní)
Ale nebojte se. Přece jen hrála Tomb Raider, takže i na latinu (to je prosím výraz pro sprostá slova) došlo a to především u souboje s nebohým medvídkem, který se jí jen snažil vysvětlit správný směr, nebo když prostě jen ztratila cestu dál. (výrazy mířené na medvídka nelze publikovat, jelikož tyto výrazy žádná slušná archeoložka nezná)
Holt trénink se vyplácí a tak se dostala ještě s větším počtem lékáren, než se kterým začala, až do dalšího levelu The Lost Valley.
Co tedy říci závěrem? Snad jen archeologickou myšlenku dne, kterou by měl znát každý správný hráč Tomb Raideru. „Něco je něco.“ Lara Croft slovy Ari léta páně 2021 (Ari si tuto hlášku nepamatuje, ale zní to jako něco, co by v zápalu hry řekla)