Protože jsme konečně začali být trochu aktivní i v rámci nestránkových akcí, domluvili jsme se, že zamíříme do escape roomu s tématikou, která je nám všem jakožto fanouškům Lary blízká - Indiana Jones. Sešlo se nás šest, náš tým (Pablo, Ari, constantine) a naši nejčastější návštěvníci srazů, Potkanka, Fil a Willy. Společně jsme se rozhodli sestoupit do hlubin jednoho pražského sklepa a prozkoumat, co se v něm skrývá.
Slečna, která nás do escape roomu uváděla, byla velmi milá. Ještě se nás zeptala, jestli někdo z nás nemá problémy s uzavřenými prostory, sdělila nám, s čím smíme a nesmíme hýbat (více méně: co se nehýbe snadno samo, to nám prosím neurvěte), jak si máme případně zavolat o nápovědu a jak se v případě problémů dostat z místnosti. Také jsme byli upozorněni, že způsob, jak nás kontaktuje sama slečna, pokud nás uvidí, že máme zásek, je poněkud hlučný - starý telefon na stole. A pak už hurá na samotný příběh. Po následující hodinu jsme se stali studenty Indiana Jonese, kteří dostali za úkol svého mentora najít.
K samotnému escape roomu vám toho moc říct nemohu. Respektive bych mohla, ale pak bych vám vyzradila důležité části samotného pátrání, což by vám zkazilo případnou návštěvu. Popíšu ale trochu průběh našeho smělého úniku.
Po spuštění hry jsme okamžitě vyrazili ke stolu, kde ležel dopis od profesora Jonese. Jakmile jsme si ho přečetli, začali jsme obhlížet první místnost. Protože nás bylo šest, nemělo smysl se tísnit kolem jedné věci, takže jsme se každý rozprchli jinam. Někdo pročítal dopis kvůli detailům, další (já) přepisoval na papír možné nápovědy/šifry, další člověk procházel knihovnu...sice se to ze začátku zdálo chaotické, ale kupodivu jsme tak fungovali docela dobře. Průchod do další místnosti nebyl zamčený, takže když se zdálo, že máme vše, přešli jsme dál.
A právě tam jsme utrpěli dost velký zásek. Zaměřili jsme se na jednu věc, u které jsme strávili zbytečně moc času. S tou jsme si ale nakonec poradili. Horší bylo, že jsme minuli něco v předchozí místnosti, takže jsme nakonec museli dostat nápovědu - u věci, která byla naprosto primitivní, ale my mysleli tak složitě, že jsme ji naprosto přehlédli. Zbytek místnosti už byl v pohodě. S Filem jsme luštili nalezenou šifru, objevili jedno krásné tajemství a nakonec jsme úkoly dokončili včas. Dojmy nás všech byly velmi pozitivní a díky Willymu máme moc pěkné fotky (které vám tu neukážeme, jen jednu, protože bychom vám vyzradili pár důležitých věcí).
A to je k escape roomu vše. Pokud tam někdy budete mít cestu, budeme rádi, když se podělíte o vaše zkušenosti a případné fotografie.
Za fotografii děkujeme Willymu.