Moje začátky s Larou byly celkem pomalé. Jelikož jsem svůj první počítač dostal až v roce 2002, nemohl jsem Laru doprovázet na jejích dobrodružstvích od začátku. Ale ani to mi nezabránilo stát se zapáleným fanouškem.
Když se podívám hodně zpětně, tak si vzpomínám, že jsem byl jednou na návštěvě u sestřenky, která mi ukazovala demo jakési hry. Tenkrát jsem ještě nevěděl, že se jedná o Tomb Raider. Pamatuji si jen, že tam dívka s copem plavala v jakési podvodní lokaci, docházel jí dech a za zády měla věčně žraloka. Byli jsme úplní hráči – začátečníci, takže Lara pod naším dohledem často trpěla utopením nebo končila v čelistech hladových žraloků. Hra se mi líbila, ale viděl jsem jí jen jeden víkend, a pak jsem měl zas na pár let od Tomb Raideru pauzu.
Pamatuji se, že můj zájem o archeologii podnítil seriál Lovci pokladů. Vždycky jsem snil o tom, že až vyrostu, budu archeologem pátrajícím po zapomenutých legendách a prozkoumávajícím odlehlé a dosud neobjevené hrobky. A pak se to stalo – v jednom herním časopise jsem narazil na Laru Croft. Okamžitě mne okouzlila, působila tak sebejistě, neohroženě. A ta archeologie k tomu, no paráda!
Problém byl v tom, že jsme neměli PC. Ale jak jsem záhy zjistil, moje kamarádka a spolužačka, se kterou jsme diskutovali snad každý díl Lovců pokladů, vlastnila, stejně jako já, GameBoy Color. A co víc, měla na něj i Tomb Raider hru. Hned druhý den začala velká fáze půjčování her, Tomb Raider byl samozřejmě mezi prvními.
Přeskočme ale do roku 2002. Jelikož jsem zjistil, že se rodiče chystají koupit nám s bratrem počítač od známého, začal jsem zjišťovat více věcí o Laře. Zašel jsem tenkrát několikrát do internetové kavárny a hledal si info o jednotlivých hrách, nechal si vytisknout pár obrázků Lary a celkově se připravoval na ta velká dobrodružství. Pak jsem si koupil herní časopis, ve kterém byly návody na TR1 – 5. Několikrát jsem si je pročítal, byly to takové příběhy – Lara běžela, na druhé odbočce zahnula doleva, zabila tygra a sebrala klíč. Zároveň se nás známý zeptal, jaké hry bychom chtěli sehnat. Neváhal jsem a nahlásil Tomb Raider, jak jinak.
No a pak se to rozjelo. Během několika týdnů od obdržení počítače mi doma leželo všech pět dílů Tomb Raider. Přiznám se, že jsem je nehrál popořadě, ale začal jsem čtyřkou, Egyptem. Ten byl totiž pro mne na poli archeologie nejvyšším cílem, jednu dobu jsem dokonce zvažoval studia Egyptologie v Praze.
Další vtipný zážitek byl, když jsem chtěl hrát Tomb Raider Chronicles. Z neznámého důvodu hra nešla nainstalovat, takže jsem jí musel spouštět rovnou z CD. To ale znamenalo, že nešlo ukládat. Respektive šlo, po smrti se dal načíst save a zkusit to znovu, ale jakmile člověk hru vypl, savy zmizely. Každé nové hraní tedy znamenalo začít odznova. Nejdál jsem se dostal k dračím hlavám na Trajan’s Market.
No a pak vyšel Angel of Darkness a já si ho hned pořídil a zvesela začal hrát. Jenže přišly zádrhele (např. red ghost, nebo plížení pod laserovými paprsky – netušil jsem, že se Lara může i plazit, a ne jen lézt po čtyrech, takže jsem dost často umíral). Každopádně jsem v té době ještě neměl internet, takže jsem návody musel hledat v herních časopisech a přiložených CD nosičích. Občas ty záseky trvaly i několik týdnů.
Nutno ještě podotknout, že jsem v té době vůbec neuměl anglicky. Všechny cutscény pro mě tedy byly jen obrazovým materiálem a já vůbec netušil, o čem se tam baví. Po odehrání Angel of Darkness jsem se vrátil ke starším dílům, u kterých jsem měl nahráno minimum (protože TR4 měl prostě přednost).
Po nějaké době přišel internet, já jako první slovo vyhledal „Tomb Raider“. Myslím, že hned ten den jsem objevil web LadyCroft, kam jsem se začal pravidelně vracet. A pak? Pak přišly srazy LC, přišlo mé online sledování novinek ohledně TR. Stal jsem se členem LC týmu, převzal jsem žezlo webmastera a dodnes sleduji život naší neohrožené archeoložky a vydávám se s ní na nová (a opakovaně i stará) dobrodružství.