Lara a já - Arakanga

S Larou jsem se poprvé seznámila na základní škole. Chodila jsem tehdy k jednomu ze svých spolužáků, protože měl doma něco, co mi v mém vlastním domově chybělo - kočky. Samozřejmě měl také počítač, ale kočky pro mne byly priorita (taky jsem si od něj později odnesla svoje dva první kocoury, Matýska a Mauglího). Počítač mi nebyl neznámý, ale jediné, co jsem na něm měla, byly výukové programy. Proto jsem s nadšením hltala vše, co spolužák hrál, zatímco jsem se muchlovala s již brzy mými koťaty. Worms v multiplayeru nebyli špatní, ale ozbrojená mladá žena s drdolem (z čehož si vyvodíte, který Tomb Raider jsem viděla první) mě zaujala víc. Fascinovaně jsem sledovala, jak spolužák skákal po jeskyni a byl opakovaně ohryzáván vlky. Tehdy byly starší Tomb Raidery vydávány v edici GAME4U nebo SoldOut, takže jsem již brzy byla hrdou majitelkou prvního a druhého dílu (a pátého, který na mě ovšem tehdy byl příliš složitě ovladatelný). Dnes, o více jak deset let později, si uvědomuji, jak velké štěstí jsem tehdy měla. Lara mne přivedla na LadyCroft.cz, díky ní jsem poznala své nejlepší přátele a naučila se, že postava nemusí být kladná, aby si ji člověk zamiloval. I když často pěním nad interpretací Lary v nových dílech, jsem velmi vděčná, že série pokračuje a my máme stále o čem psát, setkávat se a diskutovat. Díky za to, Laro