Je den po Velikonocích, dokoledováno, dopoléváno. Říkala jsem si, že bych vám zrecenzovala nějaký pěkný velikonoční level. Něco veselého, barevného, něco s vajíčky, zajíčky a ideálně se spoustou květin a třeba i duhou. Ale pak jsem se probrala a vybrala pro vás dvojlevel, který má s tímto krásným svátkem společnou jen jednu věc - za krásnými barvami se skrývá vskutku temný a násilný příběh.
House of Horrors od autorky mugs (a Sponge, jde o dokončení rozdělaného projektu druhým autorem) je vskutku velkolepým počinem, ne však příliš dlouhým nebo tak obtížným, aby nešel dohrát bez rvaní vlasů. Jedná se o dva levely, první v opuštěném zábavním parku, druhý pak v děsivém panství uprostřed bažin. A co tyto dvě lokace spojuje? Příběh nedávno zesnulé jasnovidky, která se ke kočovné společnosti přidala poté, co její rodina zemřela za záhadných okolností. Je na naší slečně Croft, aby odhalila pravdu za rodinnou tragédií.
Když jsem začala první level, prostředí mi přišlo poněkud hrubé, až řvavé - až po chvíli mi ale došlo, že to je úmyslné a že o to zajímavější je kontrast mezi oběma levely, první až zchátralý, druhý uhlazený a magický. Práce s texturami i s nasvícením je skutečně krásná a doplňuje lehce znepokojivou atmosféru. Konečně atmosféra je to, co mě u levelů udrželo celou dobu - zatímco spousta hororových levelů spoléhá na náhodné lekačky a velké množství pastí a nepřátel, House of Horrors buduje působení prostředí pomalu, pomocí zvuků (rozladěné šumění rádia mě bude ještě dlouho pronásledovat) a chytrých hádanek.
A když už jsme u těch hádanek, naprosto mne uchvátily. Zapomeňte na klasické seber klíč a náhodně hledej po celém domě, kam pasuje, House of Horrors ví přesně, co chce a jak toho dosáhnout. Hádanky jsou unikátní a pečlivě rozmyšlené, ať už jde o magické rituály nebo utišení týraných duší. I prostředí je využité tak, že hra nezačne nudit - ano, jde o celkem otevřené lokace, ale ne natolik, aby se člověk ztrácel a měl pocit, že musí s každým předmětem prozkoumat půl mapy. A co je ještě lepší - nejen, že každá lokace má svůj význam, nic není jen na oko, ale mění se s vašimi činy. Toto je totiž jeden z těch levelů, co má příběh, který se odehrává přímo během vašeho hraní. Vejdete do sklepa a začnete ho prozkoumávat? To by ale byla smůla, kdyby za vámi někdo zapálil schodiště a pak na vás zavolal policii. Filmové části byly skvěle ozvučené, práce s kamerami prvotřídní. A na animace byla radost se koukat, především ve druhém levelu.
Narazila jsem jen na pár chybek, které mi znepříjemnily hraní. Zaprvé se v určitých místech našly neskutečně otravné pevné kamery. Rozumím tomu, proč se tam vyskytovaly, ale dostat Laru, kam jsem chtěla, bylo občas poněkud k vzteku. Jednou se mi také podařilo dostat na místo, kam jsem se měla dostat až o chvíli později, bohužel mi nedošlo, že zeď, kterou jsem se pokoušela prolézt, jsou velmi nepevné dveře. A samozřejmě - pokud potřebujete přesvědčit nepřítele, že vás někam má následovat, už s klasických Tomb Raiderů víte, že ne vždycky spolupracují. Tento skutečně nechtěl, ale nakonec musel.
Ale i přes tyto drobné chybky jsem z obou levelů naprosto nadšená. Originální prostředí, fantastické hádanky a mistrná atmosféra zajistily, že jsem se ani chvíli nenudila (i když jsem občas drtila klávesy po pádu a utonutí v bažině, ta animace je docela děsivá). House of Horrors není typický hororový dvojlevel, jde o skutečný zážitek, který svou výpravností a zpracováním v mnohém předčí svou konkurenci. Proto ho mohu jen a jen doporučit.
