Autoři: CMS (Clara, Masha, Sponge)
Název série: Dracula’s Return
Level můžete stáhnout ZDE
Krásnou stránkou Tomb Raider fanouškovské komunity je, že i po letech, co spatřilo světlo světa The Last Revelation, stále vznikají fanouškovské levely. I kdybyste měli projité původní hry skrz naskrz, stále bude co hrát. A ač některé z amatérských levelů mají nějakou tu nedokonalost, tentokrát se podíváme na skutečný diamant – Dracula’s Return od tria CMS (Clara, Masha a Sponge).
U hraní jsme se tentokrát sešli tři – já (Arakanga), Pablo a náš dlouholetý návštěvník Fil. A bohužel, stejně jako u předchozích levelů, i tentokrát vypadá video jako stroboskop, i když jsme opakovaně testovali, jestli hra ve videu problikává. Tak vám s radostí oznamuji, že na testovacích videích neproblikávala, ale v tom hlavním už ano. Ach, ta technika.
Ale zpět ke hře. Úvodní video a první level, který jsme měli možnost odehrát, jsou prací Clary, takže se stylem zbylých autorů se seznámíme až v budoucnu. Musím ovšem říct, že i přes občasnou frustraci mé srdce plesalo a jásalo, protože level Transylvania byl skutečně nádherný. Hluboký vodní příkop obklopující Drákulův hrad, opuštěné chalupy v zalesněných kopcích, strašidelná atmosféra – autorka si skutečně vyhrála, aby v rámci možností editoru vytvořila něco výjimečného. Zdání klasického hororu také skvěle doplňuje deník, který Lara na začátku nalezne na hrobě zesnulého lovce upírů Van Helsinga. Do něj si Lara zaznamenává různé informace a poznatky, navíc se v něm dočteme i základní příběh.
Co určitě musím pochválit, jsou hádanky. Už jen samotný způsob, jak se dostat přes vodní příkop, byl skutečně fantastický, nasbírání obětin pro Drákulovy pomocníky a následné teleportování pod hrad bylo velice originální. Stejně tak mě uchvátila hádanka s pěti pákami pod hradem, je to velice zajímavá verze klasického „najdi správné pořadí“. Nechci sem psát moc spoilerů, pokud byste se rozhodli tuto sérii odehrát, ale musím zmínit, že i malé prostory transylvánských chalup jsou využity na maximum. Spousta jinak kvalitních levelů trpí obrovskými, ale prázdnými prostory, tady to ale naštěstí nehrozí. Prostor je skutečně chytře využitý a není zbytečně rozšiřovaný jako vycpávka herní doby.
A co obtížnost? I když jsme všichni mluvili (a občas ječeli) latinsky u komplikovanějších skoků, rozhodně jsme ocenili, že je tento level nejen skvěle provedený, ale také vyvážený a stabilní, nepotkaly nás žádné velké technické problémy, extrémní záseky nebo cokoliv, co by nám narušilo radost z hraní. Ano, vodní příkop jsme proplavali asi tak padesátkrát. Ano, u skákání na zasněžené svahy jsme se chtěli zabít. Ale ne všechno obtížné musí nutně být frustrující, a právě tuto tenkou hranici Clařin level nepřekročil. Hratelnost si zkrátka zaslouží potlesk.
Poslední věc, o které se musím zmínit, je přechod do dalšího levelu. U sérií levelů často nemám chuť pokračovat dál, protože nemám dostatečnou motivaci – pouze symbolický příběh, náhlá změna prostředí, zkrátka mi připadá, že když jsem dohrála jeden level, dohrála jsem celou hru. Tady se to nejen že nestalo, ale dokonce máme příběhový zvrat! A tak už se nemůžu dočkat, až se do hry vrátím a zjistím, co se s naší Larou stalo.
Pokračování příště!