Dojmy z dema Rise of the Tomb Raider - Willy

Byl jsem na uzavřené konferenci Microsoftu resp. prezentaci prozatím jejich hry, Rise of The Tomb Raider (dále už jen ROTTR), kterou pořádala Meagan Marie, komunity manažerka Crystal Dynamics, když si ve svém programu obletět svět za 33 dnů udělala výlet mimo jiné i do Prahy. K odehrání úvodní části hry tj. dema ze Sýrie včetně hratelné závěrečné hádanky byla vybrána moje osoba. Nyní vám na několika řádcích přináším své postřehy, názory a úvahy. Nebojte se, nebudu spoilerovat :-)

 

Mnohým z nás se příliš nelíbí, jakým směrem se vydalo studio Crystal Dynamics, když se rozhodlo značku Tomb Raider zcela překopat a udělat po svém. Nový charakter Lary je směsicí několika filmových hrdinů, zejména postavy Ellen Ripleyové z legendárního Vetřelce či Johna Ramba ze stejnojmenné filmové série s podtitulem První krev. To že naše milovaná lehce psychopatická hraběnka už neběhá ve svých sexy šortkách a těsném tílku se svým bezedným batůžkem, dvěma stříbrnými bouchačkami, k zadku dlouhým vlajícím copem a červenými brýlemi, a to po nejzajímavějších a nejprofláklejších lokalitách celého světa jsme nějak vstřebali. Problém ale je, že Lara v podstatě neřeší ani žádné pořádné hlavolamy a defakto prozatím nenávidí hrobky. Na místo toho se ve snaze ubránit před krvelačnými padouchy soustavně v přikrčení ukrývá za několika kameny a kropí jednoho trosečníka za druhým dostupným arzenálem, mezi kterým nechybí dnes již tolik populární luk (viz éra AAA her FarCry 3, Resident Evil 6, Assassin´s Creed 3, Crysis 3). Zatímco z ostatních výše uvedených her tato zbraň s dalším pokračováním vymizela, naše hrdinka, trosečnice Lara si jí s oblibou ponechala. Proč by ne, když je zbraň tichá, a navíc pro Laru snadno ovladatelná jelikož má v životopisu uvedeno, že je specialistkou na lukostřelbu. Tvůrci pro pokračování s názvem ROTTR uvedli, že tato hra bude více Tomb Raider, tj. méně o střílení a více o prozkoumávání. Přibudou tedy hrobky (uvádí se, že jich bude snad 50) a nepřátele nebude nutné zabíjet. Dobrá tedy, E3 a Gamescom nám při prezentaci hry příliš optimismu ale nedali. Vše se nám zdálo příliš podobné a obzvláště, když jsme doposud neměli ani možnost, hru si vyzkoušet. Otázka tedy zní, je hra skutečně Tomb Raider, nebo je vše jen mazání medu kolem pusy, ve snaze podstrčit nám produkt, který se vydává za Tomb Raidera avšak se bude jednat opět jen o mainstreamovou střílečku, která u skalních fanoušků série spíše selhává.

 

Když mě LC tým pozval na dvoudenní sraz s Meagan Marie, komunitním manažerem Crystal Dynamics, ani v duchu mě nenapadalo, že dostanu příležitost hru si zahrát už takhle na začátku září. A proto, když jsem byl dotázán, zdali si to chci vyzkoušet, kývl jsem na ano a naprosto neřešil, že za mými zády bude sedět moderátorka herního pořadu Replay Alžběta Trojanová či moderátor s kameramankou z internetového herního pořadu Indian. Než jsem se chopil Xbox One gamepadu, stanovil jsem si jednoznačný úkol, dojít na konec hratelné ukázky Sýrie na jeden jediný život. Při postupu demoverzí mě přemlouval LC tým abych se nechal zabít, ale já neposlechl. Jak by řekl T-800 (Terminátor), "Mojí misí je zajistit přežití Johna Connora a Catherine Brewsterové", nesměl jsem prostě selhat. A musím přiznat, že Lara byla skutečně v dobrých rukou. Až jsem měl strach, jak je vše snadné. Jejich přání, tj. Lařinu smrt nezajistila ani jedna nástraha, mezi které řadíme, propadající se podlahu s dírou plné ostrých kopí, ze stropu uvolněné zařízení s bodáky ostrými jako břitva či pod nohami se bortící chrámový komplex. Velkým přáním bylo alespoň utopení té nebohé dívky. Když jsem se ohlédl na LC tým a Lara byla právě pod vodou, viděl jsem, jak si všichni přejí, aby se utopila. Bohužel, jelikož jsem plavec, tak Lara zákonitě také. Ani jedna podvodní podplavávačka, ani umření hladem ve snaze vyřešit neřešitelnou hádanku formou zaplavování hrobky a uvolňování vorů neslavila takovýto nepěkný úspěch. Skutečně úvodní část hry byl prostě jen interaktivní film, plný amerických scén, na kterých jakoby se podílel přímo Hollywood. Dechberoucí momenty plné krásných a panoramatických scenérií či ladné a elegantní pohyby ještě trochu nemotorné Lary byly prostě vizitkou neuvěřitelně dobře odvedené práce výtvarníků, návrhářů a vůbec všech osob, které pracují na této nové hře. Problém po dohrání však byl právě to slovo hra. Říkal jsem si, že tu hru nějak necítím. Ano mám za sebou již velkou spoustu her, takže to hraní už tak možná necítím. Usvědčil mě ale ten fakt, že při současném hraní Metal Gear Solid 5 The Phantom Pain tu hru cítím. Cítím, že hraji, že si prostě hraji na pískovišti plném všemožných hraček. Zde bylo skutečně všechno automatické. Pokud vývojáři chtějí, abyste se podívali na Lařin pěkně tvarovaný zadek při klopýtnutí, nacpou vám ho přímo před oči, pokud chtějí, abyste udělali danou hádanku jejich způsobem, udělají vám takovou cestu. Při hraní defakto jen postupujete dál a říkáte si, jak to ti vývojáři pěkně nalajnovali. V podstatě máte na písečku připravenou bábovičku, a místo kde tu bábovičku udělat, jediné co na vás je, je tu bábovičku uchopit do ruky, nabrat na určeném místě písek, a na určeném místě ho vyklepnout. Toto pojetí je nemocí mnoha her a je skutečným problémem pro ostříleného hráče, který hraje hry již řadu let. Zatímco mobilní hra Lara Croft Go nám ukazuje hádanky na základě tahů s dominovým efektem, a vy se formou pokus omyl snažíte uplatnit svojí teorii, zjišťujete, že čas kolem vás plyne jako voda a vy se v podstatě královsky bavíte, což je účelem že. Zde se skutečně tento pocit nedostavil. Jednalo se pouze o úvodní část hry, takže spíše takové seznamování se s mechanizmy. Nutno ale dodat, že hra je již druhým dílem, takže zase nějaké začátky by si vývojáři mohli odpustit. Hra stále trpí chorobou, zde zmáčkni "Y", zde pro změnu "X". Kdyby to bylo jen jednou u dané věci, ale ono je to v podstatě všude a to navíc v koridoru, kde by nám to za několik málo okamžiků došlo samo. Když se Lara učí číst ze stěny starobylé písmo (jedna z novinek hry), hra vám řekne, zde zmáčkněte "X". Podíváte se na animaci, která má příběh ale nic víc. Kdyby alespoň nějaká puzzle minihra jako tomu bylo u her Nintenda Wii. Pokud máte vystřelit a někoho zabít, hra vám pro změnu Laru přikrčí. Tohle jsou všechno věci, které nedělají hru hrou a zbytečně jí dle mě sráží k zemi. Pokud si kupuji hru, chci hrát, chci se bavit tím, že vykonávám nějakou činnoast, ve které se snažím uplatnit danou představu v rámci dostupných možností. Když se mě někdo zeptá, jaká je moje nejoblíbenější hra, odpovím, Resident Evil Code: Veronica. Ptáte se proč? Protože jsem si ve hře královsky zahrál, zasekl se, a tři měsíce trčel u jednoho puzzle. Nadával jsem, vztekal se, ale po vyřešení jsem se do hry zamiloval a v tom bylo to kouzlo. Mělo to logiku, bylo jen třeba na hlavolam přijít a vyřešit ho v rámci možností a pravidel, které hra umožňovala (v mém případě přeložit Anglicky psaný text).

 

Přejdu li dále, tak první demo mi zabralo zhruba 30 minut, druhé demo nám ukázalo i pozdější část hry, kde Lara infiltruje tábor plný žoldáku, někde na Sibiři, přímo pod ruinami starobylého chrámu. Tuto část si zahrála pouze Meagan a musím říci, že zde už se skutečně více hrálo. Možná proto se nám bála hru svěřit, abychom jí nehráli jinak, než si Crystal Dynamics v prezentační fázi žádá. Nutno také dodat to, že se hrálo tam, kde bychom asi příliš hrát nechtěli. Hrál se totiž "Rambo". Lara mohla probíhat nebo zabíjet. Příjemné je, že tu je ta možnost volby a že patrně hru bude možné dohrát bez jediného zabití (říkala tuším Meagan), což zní jako výzva, takže předpokládám i trofej, pardon bavíme se o Xbox hře prozatím, takže achievement. Ono s tím souvisí i vylepšování zbraní atp. Nový Tomb Raider se dle mě stále soustředí hlavně na boje, což je dobře ale i špatně. Protože zde se patrně bude hodně hrát, ale nebude se hrát to, co bychom od Tomb Raidera chtěli. Kdysi doplňková omáčka staré série Tomb Raider se teď jeví jako hlavní složka hry, a o tomto mým tvrzení budu patrně přesvědčen tak dlouho, dokud hru skutečně nepokořím a ona mě doufám, vyvede z mého pesimistického mínění. Je pravda, že Tomb Raider 2013 jsem si skutečně užil, ale po dohrání si tak trochu říkal, že dřívější omáčka (zabíjení) se stala nyní knedlíky (hlavní složka hry) a dříve knedlíky (hlavní složka) jsou nyní omáčkou, tj. že nyní probíhá skutečný Tomb Raider spíše na pozadí, zatímco hlavní je zběsilá akce plná krveprolití a střeleckých brutalit viz Rambo.

 

Nový resp. chystaný ROTTR se asi bude snažit hráčům zavrtat do čela iluzi, že jsme hráli hru Tomb Raider, když nám umožní nezabíjet lidi a po sléze tedy tvrdit, že hra už není převážně o zabíjení jako ta předešlá. Otázkou však je, jestli tam ti ozbrojení lidé v tak hojném počtu patří a jestli ta Lara má skutečně kopírovat Solida Snakeho v tichém plížení se či Johna Ramba v akčně pojatém vyvražďování vojenských základen a táborů? Těžko říci, jaká hra vlastně bude, prozatím se mi zdála počáteční část hry s logickými puzzle příliš snadná a ta pozdější akční pasáž příliš zábavná. Pokud se v takovémto duchu ponese celá hra, budeme muset na fórech dále křičet, kam se ta Lara po svém restartu ubíjí, pokud se ale nyní pletu, budu 10 listopadu jedině rád. Tak drahý týme Crystal Dynamics, nezklamte mne a nechte mě si zahrát hru, kde nebudu jen tlačit vory, a zatápět komnaty, nechte mě také tahat za páky, sbírat klíče, časovat si skoky, šplhat jak po stěnách, tak i stropech, plížit se po čtyřech v temných zákoutí, sprintovat. Chci objevovat prastaré ruiny plné prehistorických bestií a potvor se mnoha mocnými artefakty a chrámy, které jsou spíše bludištěm, nežli jen přímou chodbou, kde na konci je napsáno stiskni "X" nebo "Y", případně zmáčkni tlačítko nápovědy jako instinktivní pohled.

 

Závěrem tímto děkuji týmu LadyCroft.cz, který mě pozval na tuto konferenci s Meagan Marie z Crystal Dynamics, a umožnil mi tak, splnit si jeden z mých snů, a to vyzkoušet si na vlastní kůži zahrání si na uzavřené konferenci, o které většinou čtu jen na fórech či herních webech. Děkuji :-)